e-rebus

NOVUM, spol. s r. o.
nakladatelství a vydavatelství

NOVUM
70
Úlohy
SČHAK
Soutěže
Odkazy, zdroje
Rekordy

Kontakt

SMĚRNICE 

PRO TVORBU KŘÍŽOVEK

SČHAK 1994 - 2006

ve znění dodatků 1998 (VT 1999/2000, SČHAK 2001), 2003 a 2004 (KaH č. 22/2004) a 2006 (aktualizace schválena 2. 12. 2006)

 

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

§ 1

Definice křížovky

(1) Křížovka je luštitelská úloha založená na křižování výrazů vpisovaných do obrazce. Cílem řešení křížovky je úplně a správně vyplnit, případně vytvořit obrazec křížovky a nalézt tajenku.

(2) Křížovka jako tvůrčí slovesný projev patří mezi publicistické žánry.

(3) Posláním křížovky je vhodnou a zábavnou formou rozšiřovat znalosti a dovednosti luštitelů i autorů.       

Obecná charakteristika křížovky ve své definici uvádí hlavní princip křížovky, totiž křižování výrazů v daném obrazci. Nalezení tajenky je obvykle hlavním cílem, vyplnění obrazce (případně jeho vytvoření) slouží tomuto cíli. Těmito specifickými rysy se křížovka odlišuje od jiných úloh.

Dále je křížovka charakterizována jako tvůrčí slovesný projev patřící mezi publicistické žánry. Důsledkem této charakteristiky je, že mohla být odstraněna četná omezení, která se ještě objevovala v dřívějších směrnicích. Jakožto publicistický útvar je křížovka zpravidla určena k tisku, spadá tedy vždy pod určitou redakci. Tato redakce pak podle své úvahy může provádět omezení, jako je např. vyloučení vulgárních výrazů, omezení zkratek a značek atd.

Vhodnost či zábavnost formy s jakou křížovka rozšiřuje znalosti a dovednosti může být chápána dosti subjektivně. Zřejmě mezi vhodností a nevhodností nelze vést ostrou linii. Má-li křížovka plnit své poslání, musí dosahovat určitých kvalit. Autoři by si měli při tvorbě uvědomit, že je jak v jejich, tak i ve všeobecném zájmu usilovat o hodnotný věcný obsah a o jazykovou úroveň výrazů, neboť ty mají základní význam pro hodnotu celé křížovky. Z hlediska jazykové úrovně se autor má orientovat na to, aby jeho tvorba dokumentovala bohatost našeho jazyka, pestrost výrazových prostředků. Hodnotu tvorby zvlášť výrazně ovlivňuje autorský důvtip, jehož míra je závislá na tom, jak nápaditým zpracováním usiluje autor o to, aby luštitele zaujal.

Nemá-li autor dostatečně na paměti poslání křížovky a nezváží-li dobře, pro jaký okruh luštitelů je určena, vystavuje se rizikům, že jeho práce nebude dobře přijata, a v případě, že bude zaslána do autorské soutěže, nebude mít naději na dobré umístění.

 

§ 2

Základní prvky křížovky

Základními prvky křížovky jsou: název křížovky, legenda, obrazec, vpisované  výrazy a tajenka. Název křížovky, legenda a obrazec jsou zpravidla součástmi zadání křížovky.

Zadáním křížovky jsou tedy veškeré náležitosti, které má řešitel k dispozici před tím než začne křížovku řešit. Ve standardním případě je to tedy název křížovky, obrazec a legenda.

Z ustanovení neplyne, že křížovka a zadání křížovky musí nutně obsahovat všechny jmenované prvky. Tak např. název křížovky lze vynechat, jedná-li se o standardní křížovku s přiloženým obrazcem, obrazec nemusí být součástí zadání, ale řešitel se k němu může dopracovat teprve řešením křížovky (dokreslovky).

 

§ 3

Základní části směrnic

(1) Závazná pravidla společná pro tvorbu všech křížovek jsou stanovena v obecné části směrnic.

(2) Charakteristiky křížovkových odrůd jsou uvedeny ve zvláštní části směrnic. Mezi křížovkové odrůdy jsou zařazeny křížovky vyznačující se určitými zvláštnostmi nebo takové, pro něž se vžil samostatný název.

Vývoj nových autorských forem a snaha nebrzdit je vydáním nepružných pravidel je zabezpečena rozdělením směrnic do ucelených částí, z nichž nejpodstatnější jsou část obecná a část zvláštní. Obecná část obsahuje závazná pravidla zásadní povahy a má všeobecnou platnost, což znamená, že její pravidla se vztahují i na tvorbu odrůd. Pro valnou většinu křížovek postačují pravidla uvedená v obecné části, zvláštní část pak zahrnuje odchylky pro více než 20 odrůd.

 

 

OBECNÁ ČÁST

Oddíl první

VÝRAZY

§ 4

Výrazy podle funkce

Podle funkce výrazů se v křížovce rozeznává:

a) výraz vpisovaný, který se získá vyluštěním výrazu legendového nebo výběrem ze seznamu vpisovaných výrazů a který se vpisuje do obrazce;

b) výraz legendový, který je významovou charakteristikou výrazu vpisovaného; c) výraz tajenkový, kterým je tajenka nebo její jednotlivý díl.

Rozdělení výrazů podle jejich funkce v křížovce má své zcela praktické důvody. Řada autorských soutěží např. omezuje rozsah prací limitem vpisovaných výrazů. Jestliže tedy je při vyhlášení takové soutěže uvedeno, že rozsah soutěžní práce je 80 až 120 vpisovaných výrazů, znamená to, že do tohoto počtu se nepočítají výrazy tajenkové. Naproti tomu při počítání průměrné délky výrazu v křížovce se započítávají jak výrazy vpisované, tak i neskryté výrazy tajenkové. Další příklad: protože legendový výraz je jen takový, který je významovou charakteristikou výrazu vpisovaného, jsou tedy v legendě uvedená slova "První díl tajenky", "viz 3", "???" apod. pouze označením pro umístění tajenky, které je autor povinen uvést. Nemohou tedy být ani výrazem legendovým, ani výrazem tajenkovým. Viz též § 49.

 

 

 

Společná pravidla pro všechny výrazy

§ 5

Správnost výrazů

(1) Každý výraz musí být v souladu s požadavky jazykové a věcné správnosti, pokud se nejedná o případ uvedený v § 67.

(2) Pro doložení správnosti výrazu se používají normativní jazykové příručky (NJP) a jiné prameny (JP).

         

Obecně se za správné považují všechny výrazy, které lze doložit stanovenými prameny. Směrnice tyto prameny dělí na normativní jazykové příručky (NJP), které v § 6 taxativně vyjmenovávají, a dále na jiné prameny (JP). Odlišení pramenů na uvedené dvě skupiny má zásadní význam v souvislosti s § 7.

Ve směrnicích je zdůrazněna věcná správnost vedle správnosti jazykové. Věcná (obsahová) správnost vpisovaného výrazu se prakticky projevuje ve vzájemné souvislosti výrazu vpisovaného a výrazu legendového a v požadavcích na správnost spojení výrazů (viz § 14). Jazykově správný vpisovaný výraz opatřený obsahově chybnou legendou (např. DELFÍN legendovaný jako ryba) znamená v konečném důsledku vadu křížovky. Není jistě třeba zdůrazňovat, že správnost věcná (obsahová) má naprosto rovnocenné postavení vůči správnosti jazykové.

Zavedení pojmu "jiné prameny" má své důvody, vycházející z toho, že v křížovkářské praxi se vedly dlouhodobé spory o tom, co je pramenem "odborným" a co "neodborným". Na tuto otázku dodnes neexistuje uspokojující odpověď. Z těchto důvodů se celá oblast pramenů uvolňuje. Jako tzv. jiný pramen lze použít prakticky jakoukoliv publikaci, což má ovšem několik háčků. Za prvé, na tuto skutečnost navazují podmínky různých soutěží či soutěžní řády, které mají právo vyžadovat po autorech uvedení všech použitých pramenů. Za druhé, použití příliš odlehlých či nedostupných pramenů musí autor důkladně zvážit, neboť se vystavuje nebezpečí horšího hodnocení své křížovky. Použije-li přesto autor výraz z některého méně dostupného pramene (míru musí zvážit sám), učiní nejlépe, když takový výraz uvede do pomůcky. Za třetí, redakce renomovaných časopisů jistě budou před zveřejněním práce zvažovat i to, z jakých pramenů autor čerpal. Za čtvrté, autor se vystavuje rizikům opsaných chyb. Pokud je prokázáno, že takovou chybu učinil, přestože chybný výraz doloží pramenem, je nepochybné, že tím značně utrpí kvalita jeho práce. Nekvalitní publikace nemusí být redakcí za vhodný pramen uznána (viz např. Stanislav Kubíček: Co nenajdete v křížovkářském slovníku..., Pliska, Frýdek-Místek 1992), v jiných případech se nedoporučuje používání denního tisku pro snadnou možnost přebírání chyb, což se nakonec může autorovi vymstít. Kriticky je třeba stavět se k různým tiskovinám krátkodobé povahy, publikacím, které neprošly jazykovou úpravou apod. Pravdou je, že pevná hranice mezi tím, co za jiný pramen může být uznáno a co nikoliv neexistuje a zřejmě ani existovat nebude.

Výčet některých opsaných chyb je uveden v Příloze I.

Výčet pramenů, které nemohou být uznány pro dokládání jazykové i věcné správnosti výrazů, je uveden v Příloze II.

 

 

 

§ 6

Normativní jazykové příručky

Normativními jazykovými příručkami jsou tyto prameny:

a) platná Pravidla českého pravopisu (PČP),

b) Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ),

c) Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ),

d) příslušné platné mluvnice.

Paragraf uvádí taxativní výčet NJP. Ve srovnání s předchozími směrnicemi v nich nejsou uvedeny slovenské jazykové příručky. Důvod je prostý: jde přece o směrnice pro tvorbu českých křížovek a slovenština, stejně jako např. staročeština, je jiný jazyk. Problematika slovenských výrazů je dále upravována v § 8.

Prameny a) a d) mají přívlastek "platná". Je tím míněno jednak to, že jde o publikace kompetentní instituce (Ústav pro jazyk český) mající úředně schválenou celostátní platnost, a jednak také to, že jde vždy o poslední vydání takovéto publikace, které nahrazuje vydání dřívější. Např. poslední úředně schválené vydání PČP, zpracované Ústavem pro jazyk český AV ČR, nahrazuje vydání z dřívějších let. Všechna předchozí vydání Pravidel tím pro účely tvorby křížovek přestávají být NJP a stávají se "jiným pramenem". Publikace Pravidla českého pravopisu stručně a nově (autor A.Bauer, vydavatelství FIN, 1992) je soukromým počinem autora i vydavatele a nemá úředně schválenou celostátní platnost. Proto nemůže jít o NJP, ale pouze o jiný pramen.

Do výčtu NJP nejsou zařazena další díla naší jazykovědné literatury jako Český slovník věcný a synonymický, Příruční slovník jazyka českého, Váša-Trávníček: Slovník jazyka českého atd. Každá taková publikace je pro účely směrnic jedním z tzv. jiných pramenů.

 

§ 7

Posuzování jazykové správnosti výrazu

(1) Pro posuzování jazykové správnosti českého výrazu jsou rozhodující normativní jazykové příručky.

(2) Za jazykově správný se považuje i výraz lišící se od podoby uvedené v normativní jazykové příručce, je-li uveden v jiném pramenu vydaném po 1. 1. 1960.

(3) Není-li výraz v žádné normativní jazykové příručce zahrnut, lze ho užít v podobě doložené jakýmkoli jiným pramenem.

(4) Je-li výraz utvořen běžně a pravidelně podle zákonitostí spisovného jazyka od výrazu,  který je považován podle odstavců 1 až 3 za jazykově správný, je považován rovněž za správný. Takové odvození však musí být gramaticky správné.

 (5) Priorita pramenů pro věcnou stránku výrazů a jejich vzájemných vazeb není směrnicemi stanovena.         

Paragraf přináší zásadní změnu oproti dřívějším směrnicím. Důvodem této změny jsou nesrovnatelnosti v používaných pramenech a kdysi zavedená nadřazenost některých jazykovědných příruček nad jinými prameny. Za všechny uveďme jediný příklad: renomované prameny Encyklopedie antiky (Academia 1973), stejně jako Slovník antické kultury (Svoboda 1974) a Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí (Mladá fronta 1982) uvádí jméno řeckého boha války jako ARÉS. Naproti tomu SSJČ (Academia 1971), IES (Academia 1980) a Malá československá encyklopedie (Academia 1984) zásadně uvádějí podobu ÁRES. Podle Pravidel českého pravopisu se však zmíněný bůh války píše ARES. Protože křížovkářům náleží úkol jazyka užívat a nikoli do něho zasahovat, případně snažit se odstraňovat jeho nesrovnalosti, bylo přikročeno po četných diskusích k velmi jednoduchým zásadám, formulovaným v odstavcích 1 až 3.

Mezi jednotlivými NJP je nyní zcela rovnoprávný vztah. To znamená, že liší-li se podoby určitého výrazu v různých NJP, jsou za správné pokládány všechny tyto podoby. Např. vedle výrazů LAOKOÓN a ARES (Pravidla českého pravopisu) lze užít i výrazů LAOKOON a ÁRES, které uvádí SSJČ. Za doložený však nelze považovat výraz, který je v NJP uveden pouze pro účely odkazu resp. výslovnosti, např. FIKSL na str. 496 SSJČ I., neboť není v příslušném hesle, tj. FIXL na str. 501, jako správný uveden. Takový výraz je však možné použít, je-li doložen jiným pramenem.

Z formulace směrnic dále vyplývá, že není-li určitý výraz uveden v NJP, lze jej převzít z jiného pramene, a to bez časového omezení. Mezi jinými prameny navzájem nestanovují směrnice ani časovou, ani jinou přednost. Rovněž mezi nimi je rovnoprávný vztah. Znamená to, že výrazu, který není obsažen v žádné NJP, lze použít v různých podobách, tak jak jej uvádějí jiné prameny. Je tedy možné použít např. jak výrazu MYRON (Malý encyklopedický slovník A-Ž), tak výrazu MYRÓN (Encyklopedie antiky).

Výše uvedené důvody vedly k tomu, že nynější směrnice umožňují používat i výrazy převzaté z jiných pramenů, které se liší svou podobou od podoby uvedené v NJP, za podmínky, že jsou převzaty z jiných pramenů vydaných po 1.1.1960. Tímto ustanovením směrnice tedy zohledňují skutečnost, že se v řadě pramenů (zejména z oblasti odborné literatury) vyskytují výrazy, lišící se svou podobou od podoby uvedené v NJP.

Podle tohoto ustanovení lze tedy užít např. RALLYE, RELY (Pravidla českého pravopisu, dále jen PČP) i RALLY (IES); EREMITÁŽ (PČP) i ERMITÁŽ (Rejman: Slovník cizích slov); domácké jméno ÍZA (SSJČ) i IZA (Knappová: Jak se bude jmenovat?); HEKTOR (SSJČ) i HEKTÓR (Slovník antické kultury); ALMEA (SSJČ) i ALMA, ALMÉ (Co je co? 1); KEŠÚ (SSJČ) i KEŠU, KAŠU, AKAŠU, AKAJU, AKAŽU (IES); CVIKLA (SSJČ) i CVIKA (ČSVaS) atd.

Uvedené ustanovení směrnic umožňuje užívat výrazů vycházejících z odlišných jazykových, jazykově historických či geografických podmínek a lišících se od podoby ustálené v NJP. Tak např. lze užít výraz MÍLE (SSJČ) i MILE, MIL, MILA, MILLA (anglická, dánská, polská, španělská jednotka délky); LEVANDULE (SSJČ) i LAVANDULE, LAVENDULE (lidově, ČSVaS) atd.

Dále je možné vepsat geografické názvy v originále, např. vedle názvů OPOLÍ, LONDÝN, BERLÍN aj. (SSJČ, SSČ) lze užít i názvů OPOLE, LONDON, BERLIN aj., aniž by bylo v těchto případech nutné uvádět další specifikaci (polsky, anglicky, německy aj.). Zcela bez obav lze použít odborné výrazy typu SERUM, ALALIA, THUJA, SAIGA, FICUS aj. vedle českých ekvivalentů SÉRUM, ALÁLIE, TÚJE, SAJGA, FÍKUS aj. (SSJČ). Při použití výrazů, které se svou podobou liší od podoby uvedené v NJP, je však třeba počítat s tím, že lépe budou hodnoceny práce, které budou legendě k takovým výrazům (samozřejmě tam, kde je to možné) věnovat zvýšenou pozornost, např. bližší specifikací těchto výrazů.

Naproti tomu autor nemůže použít v křížovce výrazu, který má odlišnou podobu od podoby uvedené v NJP a který převzal z jiného pramene vydaného před 1.1.1960. Zde se uplatňuje pravidlo přednosti NJP před staršími prameny. Nelze tedy např. použít výrazů MORA, MORRA (italská hra) převzatých z Malého Ottova slovníku naučného, neboť tyto výrazy se liší od podoby MÓRA uvedené v SSJČ. Avšak autor by mohl tyto výrazy použít v případě, že by byl schopen doložit je jiným pramenem, který byl vydán po 1.1.1960. Je-li dílo původně vydané před rokem 1960 vydáno znovu jako reprint po 1. 1. 1960, pohlíží se na tento reprint jako na dílo před rokem 1960. Reprint je pouze technickou záležitostí (kopií) a nic nemění na skutečnosti, že dílo vychází z gramatických pravidel před rokem 1960. U reprintů tedy rozhoduje původní datum vydání.

Ze znění odstavce (4) vyplývá, že každý vpisovaný výraz použitý v křížovce musí být buď v základním tvaru (viz např. § 10) nebo ve tvaru, který je od základního tvaru správně odvozen. Toto odvození musí být v souladu s gramatickými pravidly, lze tedy odvozovat výraz běžně a pravidelně podle zákonitostí spisovného jazyka od výrazu považovaného za jazykově správný.

Ze znění odstavce (4) jednoznačně vyplývá, že autor nemusí doložit pramenem přesný tvar slova, který v křížovce použije. Stačí mu doložit 1. pád jednotného čísla (např. Mullis - UNI 6/255), a může bez problémů použít tvar "Mullisův objev" nebo "Spolupracovník Mullise", i když tuto stylizaci nikde v pramenech nenalezne.

Z uvedeného ovšem plyne také to, že nelze pro odvození a doložení výrazu použít například výrazu v pádě. V mnohých případech není možné ani odvodit ze základního tvaru v jednotném čísle základní tvar v množném čísle. Například proto, že v použitém prameni nemusí být zřejmý rod slova apod. – z výrazu AMANA v Co je co? 1 není zřejmé, zda tento název krokodýla je mužského či ženského rodu, a tedy že 1. pád množného čísla je AMANOVÉ nebo AMANY). Totéž platí i o odvozování jednotného čísla ze základního tvaru množného čísla, kde nejednoznačnosti a nejasnosti mohou být ještě větší.

Předpokládejme, že autor nemá k dispozici základní tvar výrazu, ale pouze větu, z níž hodlá výraz použít pomocí odvození. Z části věty "byli Čapkovými spolupracovníky" doložené pramenem lze jednoznačně správně odvodit spojení "Čapkův kolega", ale už ne "kolega Čapka", protože z pramene není zřejmé, zda základní tvar jména je "Čapek, Čapko nebo Čapka" a zda by správný tvar neměl být například "kolega Čapky". Autor si v takových případech musí dát tu práci a zajistit jednoznačnost výrazu jinými prameny nebo raději vůbec výraz nepoužít.

Navzdory všemu, co bylo řečeno, existuje velmi mnoho výrazů, které je nutno považovat za zcela správné a přitom je prakticky velmi obtížné, ne-li nemožné, je doložit nějakým pramenem. Jde o taková slova, která jsou z jazykového hlediska správně utvořena, ale která - protože jde většinou o slova odvozená - nebývají v jazykových příručkách do výčtu slov zahrnována. Klasickým příkladem je sloveso KONAT, od něhož lze odvodit i přídavná jména KONANÝ, KONAJÍCÍ, KONAVŠÍ, která však v SSJČ nenajdeme. Všechna jsou přirozeně tvořena přesně podle zásad českého jazyka a jejich použití nelze autorům v žádném ohledu vytýkat. Podle odstavce 4 tohoto paragrafu lze takto utvořená slova pokládat za doložená. Také v tomto případě se za stručným zněním odstavce skrývá výrazné zjednodušení a uvolnění, neboť dříve bylo předepsáno, aby výchozí slovo, z něhož byl příslušný výraz správně odvozen, bylo uvedeno v NJP. Důsledkem pak byly diskuse, zdali je možné použít např. výrazy HAMOVÝ (týkající se tyče k měření vnitřních rozměrů sudu), PÁRALOVA (týkající se Párala), BRUNTÁLSKO (oblast kolem Bruntálu), RÝMAŘOVSKÝ (pocházející z Rýmařova), ANKOVA (vlastní Ankovi), ANATASOVÝ (vyrobený z anatasu) aj., které jsou odvozeny od výrazů HAM, PÁRAL, BRUNTÁL, RÝMAŘOV, ANEK, ANATAS aj., jež nejsou uvedeny v NJP. Nyní požadavek, aby výchozí slovo bylo uvedeno v NJP, odpadá, ale současně to znamená, že není-li možné přímo doložit odvozené slovo, je třeba doložit slovo výchozí v duchu předchozích ustanovení. Pozor však na odvozeniny typu ŠKVORECKÉHO, PALACKÉHO apod., neboť zde nejde o přídavné jméno přivlastňovací. Od těchto slov nelze přídavná jména přivlastňovací vytvořit. Základní tvary přídavných jmen přivlastňovacích se tvoří pouze pomocí přípon -ův, -ova, -ovo, -ovi, -ovy, -in, -ina, -ino, -ini, -iny. Uvedené příklady jsou 2. pády přídavných jmen (genitivy) a jde tudíž o v křížovkách nepoužitelné výrazy, neboť nejsou v základním tvaru, tak jak to vyžaduje § 10. V případech užití odvozených slov je však třeba autory varovat především před volnou samotvorbou, kterou by mohli svoji křížovku poškodit z hlediska kvality. Jde zejména o užití nedoložených předponových a příponových slov, zdrobnělin apod. V těchto případech se proto doporučuje používat výrazů přímo doložených některým z pramenů. Omezení v této kategorii mohou upřesnit i příslušné soutěžní řády či publikační kritéria.

Závěrečný odstavec § 7 se zabývá prioritou pro věcnou správnost výrazů a žádné prameny zde neupřednostňuje. To znamená, že pro dokládání věcné správnosti jsou prameny rovnocenné.

Za dokládání věcné stránky se považuje doklad shody (souladu, správnosti) mezi vpisovaným a legendovým výrazem.

 

Poznámka: V dřívějších směrnicích na uvedená ustanovení navazovaly požadavky, nepřipouštějící v křížovkách výrazy vulgární, zhrubělé, argotické, nespisovné a dříve psané, a omezující použití výrazů nářečních, lidových a slangových. Nynější směrnice tuto problematiku nezpracovávají ani nekomentují. Autoři směrnic se totiž domnívají, že uvedená omezení spadají spíše do kategorie kvality křížovek, a tudíž by měly být vymezeny příslušnými soutěžními řády, podmínkami vyhlašovaných soutěží, publikačními kritérii apod. V každém případě musí autor pečlivě zvažovat volbu výrazů, které v křížovce použije, a platí plně to, co jsme uvedli v komentáři k poslání křížovky (§ 1), který klade důraz především na vhodnou formu, a v komentáři k pramenům (§ 5), kde je v souvislosti s kvalitou křížovek kladen důraz na dostupnost pramenů.

 

§ 8

Cizojazyčné výrazy

Pro posuzování cizojazyčných nepřejatých výrazů platí odborná jazyková literatura týkající se příslušného jazyka.        

Posuzování jazykové správnosti cizojazyčných nepřejatých výrazů se provádí podobně jako u výrazů českých. Východiskem je pochopitelně odborná jazyková literatura týkající se příslušného jazyka; nejlépe nejnovější vydání. Slovenské výrazy jsou považovány za výrazy cizojazyčné.

 

Správné vpisované výrazy

§ 9

Druhy vpisovaných výrazů

Za správný vpisovaný výraz pro účely tvorby a řešení křížovek se považuje:

a) slovo, část slova, číslo, zkratka a značka;

b) spojení výrazů;

c) název.

§ 10

Slovo

Za slovo se považuje:

a) podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno a číslovka – vždy v 1. pádě jednotného nebo množného čísla (tzv. základní tvar);

b) zvratné zájmeno a pádová otázka;

c) sloveso v infinitivu (základní tvar);

d) příslovce, předložka, spojka, citoslovce, částice;

e) ustrnulý slovní tvar.

 

§ 11

Část slova

(1) Částí slova se rozumí:

a) předpona;

b) přípona s výjimkou přípony kmenotvorné a tvarotvorné (tj. koncovky);

c) část složeného slova.

(2) Každá část slova musí být vepsána se spojovací čárkou (tiretem).

Použití předpon jako výrazů obvykle nečiní problémů. Pojem předpony je dostatečně znám a zvláštního vysvětlení tedy není třeba. Avšak s ohledem na jejich časté spojování je třeba upozornit na to, že ustanovení tohoto bodu směrnic se vztahuje také na předponová spojení. Nejde však o spojení výrazů ve smyslu § 14. Jako "předponové spojení" je v SSJČ označen např. výraz POVZ-. I když je zřejmé, že vznikl spojením předpony po- s předponou vz-, je-li psán dohromady, tedy s jedním tiretem zůstává ve smyslu § 11 jednou částí slova, tedy správným vpisovaným výrazem. Pokud by však bylo použito obou předpon s tirety a tedy vpisovaným výrazem by bylo spojení "PO- A VZ-" s legendou "slovesné předpony", šlo by o výraz, na který se vztahuje ustanovení § 14.

Pojem přípony (sufix) je obsahově širší kategorie. Jde totiž o součást slova připojovanou ke kořeni nebo kmeni slova k různým účelům, tedy nikoliv jen k slovní flexi (tj. k ohýbání, tedy skloňování nebo časování). Má také úlohu slovotvornou a kmenotvornou. V souladu s požadavkem předepsaného (základního) tvaru ohebných slov (§ 10) směrnice nepřipouštějí ani přípony tvarotvorné, tedy koncovky, nýbrž jen ostatní přípony, jimiž se rozumí i tzv. zakončení. Velmi bohatý přehled o příponách poskytují nejen pravopisná pravidla, ale zejména příloha Slovníku spisovné češtiny (SSČ), obsahující slovotvorný přehled, jakož i Havránkova-Jedličkova Česká mluvnice. Pro názornost uvádíme všechny v rejstříku této mluvnice uvedené přípony (zakončení), které začínají písmenem e, a které lze podle tohoto paragrafu směrnic použít: Přípony: -e, -ec, -eček, ?ečka, -ečko, -éčko, -eji, -ěji, -ejší, -ější, -ek, -en, -eni, -enka, -eno, -eny, -ěný, -er, -ež. Zakončení: -é, -ea, -eci, -el, -elný, -érní, -es, -eta, -eum. Naproti tomu od zakončení je třeba rozlišit koncovky (tedy tvarotvorné přípony), které povoleny nejsou: např. -ům, -ami, -ají atd.

Složených slov užívá řada moderních vědních oborů a poznání jejich významu je nesporným obohacením znalostí řešitele. Proto směrnice povolují užívat části slov cizího i českého původu, samozřejmě za předpokladu, že jde o výrazy doložené pramenem. Příklady: malo-, tele-, para-, polo- (první části složených slov), -logie, -metr, -pis (druhé části složených slov). Nelze nic namítat proti užití výrazu, který sice není v charakteristice SSJČ označen jako část slova, avšak tuto povahu ve smyslu směrnic má. Jde především o základy předponových sloves, tedy např. o výrazy -krývati, -lišovati aj., jež SSJČ opatřuje poznámkou "jen s předponou".

Velmi důrazně je třeba upozornit na to, že i jinak naprosto správná a doložená část slova musí být hodnocena jako vadná, nebude-li vepsána se spojovací čárkou (tiretem). Tiret se s ohledem na § 28 zapisuje jako samostatné písmeno.

 

§ 12

Číslo

Číslo se považuje za správný vpisovaný výraz, je-li zapsáno v arabských nebo římských číslicích.  

Užívání čísel jako vpisovaných výrazů většinou bývá důsledkem nutnosti vypořádat se s číselným údajem, který je součástí tajenky. Proto se komentář nemusí problematice čísel příliš věnovat. Výjimkou jsou jen čísla v římských číslicích, u nichž je třeba dát pozor na jejich tvorbu. Pro tu platí ustálená pravidla, podle nichž se např. číslice V, L a D mohou v čísle vyskytnout pouze jedenkrát, na rozdíl od číslic I, X, C a M, která se v čísle mohou vyskytnout více než jednou, avšak nejvíce čtyřikrát. Za rovnocenný, tedy v obou případech správný, se považuje zápis např. IIII a IV.

Pro názornost uvádíme několik příkladů čísel tvořených správně: DLV = 555, CVII = 107, MDL = 1550, MMMCC = 3200, CD = 400, CMXLIV = 944 a nesprávně: DVD, DDI, ILL IIX, VIC (v posledních dvou případech jde o předřazení dvou číslic).

 

§ 13

Zkratka a značka

(1) Platným vpisovaným výrazem je ustálená zkratka nebo značka (česká nebo cizí) a dále zkratka iniciálová.

(2) Iniciálovou zkratku jmen osob lze vytvořit a použít jen za předpokladu, jde-li o spojení jmen v daném pořadí, bez dalších pomocných znaků, přídomků a výrazů. Za správné pořadí jmen osoby je považováno pořadí, kdy posledním jménem je příjmení.

(3) Iniciálové zkratky jmen osob je možno psát s tečkou za každým písmenem nebo bez teček.    

Protože z hlediska tvorby křížovek je podstatné, aby šlo o ustálené zkratky a značky, tedy takové, které již byly zavedeny, existují, běžně se používají a lze je doložit pramenem jako kterýkoli jiný výraz (§ 7), nevymezují směrnice okruh použitelných značek. Lze použít jakoukoliv zkratku či značku, kterou autor řádně doloží. Autor nemá možnost užít jiných než ustálených zkratek. Pochopitelně platí to, co jsme uvedli již dříve, totiž že čerpání z příliš odlehlých pramenů může autora poškodit při hodnocení kvality jeho práce.

Směrnice nezakazují ani použití exponentu či indexu v příslušné značce. To je však důsledně vázáno na křižování. Nelze např. křižovat H2O (vzorec vody) s výrazem F2 (zkratka formule 2), kdy dvojka je jednou indexem, který je součástí příslušného písmene a tvoří s ním tedy jeden znak, a podruhé neindexovou číslicí 2, která je samostatným znakem.

Zkratka (abreviatura) musí být vždy částí písemného obrazu slova nebo spojení slov. Pokud je součástí zkratky tečka, musí být uvedena, viz též § 34.

Důležitá je otázka vztahu mezi značkou a zkratkou. Jako značek užíváme především zkratek s ustáleným grafickým vyjádřením. Velká většina značek vznikla totiž zkrácením slov, odlišila se však od vlastních zkratek tím, že se stala bezprostředním označením pojmu, nevázaným již na jeho slovní (jazykové) vyjádření, takže i jeho původní povaha zkratky se v našem povědomí vytrácí. Proto se za značkami zásadně nepíše tečka.

Jako značky se zpravidla užívá:

- zkratky s ustáleným grafickým vyjádřením (např. kg, km, Kč, log apod.),

- písmene (písmen) z cizích abeced (např. ß jako řecké beta),

- zvláštního nepísmenného grafického znaku - ideogramu (např. #, §, %, &, + atd.).

Značkou v užším smyslu není slovo, i když věcný význam značky ve skutečnosti má. Jde především o ochranné známky, výrobní a obchodní značky, např. Lipa, Zora, Orion, ROMO, Škoda, apod. Ve všech těchto případech jde o slovo ve smyslu § 10, ve většině případů dokonce o slovo ohebné. Proto rozhodující pro posuzování správnosti užití takových výrazů nemůže být § 13, ale výlučně §10. Totéž platí i o tzv. zkratkových slovech, která se často vyskytují jako značky výrobků, názvy podniků apod. (např. RAMA, ČEDOK, FIAT aj.).

U dokládání iniciálových zkratek se vychází v podstatě z obecného postupu jejich tvorby, a proto postačuje doložení posloupnosti jmen, z nichž je zkratka utvořena. Směrnice však připouštějí jen takové vytvoření iniciálových zkratek, kdy jde o spojení jmen v daném pořadí s příjmením na konci (rodná jména-příjmení), tedy KHM (Karel Hynek Mácha) a nikoliv MKH či HKM (Mácha Karel Hynek, Hynek Karel Mácha). Směrnice nepovolují tvorbu iniciálových zkratek v případech, kdy do sekvence jmen jsou zahrnuty další pomocné znaky, např. spojovníky (Jean-Paul Sartre) či apostrofy (Eugene Gladstone O'Neill), přídomky a další výrazy (Ludwig van Beethoven, Alfred de Musset, Jean de La Fontaine, Ibn Rušd Abúl-Valíd Muhammad ibn Ahmad ibn Muhammad).

 

 

§ 14

Spojení výrazů

(1) Spojení výrazů je samostatným (jediným) vpisovaným výrazem, sestaveným z tzv. dílčích výrazů, které odpovídají charakteristikám podle § 10 až 13. Toto spojení musí mít smysl.

(2) Obsahuje-li spojení výrazů více slov, pro něž je předepsán základní tvar, musí být v předepsaném tvaru užito slova, které je významově základem spojení.

(3) Předepsaného základního tvaru nemusí být užito:

a) u víceslovného číslovkového, příslovečného, předložkového a spojkového výrazu, uvádí-li jej normativní jazyková příručka;

b) u spojení doloženého jazykovědným pramenem, pokud by se převedením do předepsaného tvaru změnil jeho význam;

c) u pádových otázek.

(4) Spojení výrazů musí tvořit pojmenovací celek, nikoli jednočlennou větu slovesnou, dvojčlennou větu či větný celek.

(5) V přiřazovacím spojení musí být dílčí výrazy odděleny čárkou nebo spojeny spojkou v souladu s gramatickými pravidly.

Nově se zavádí pojem dílčí výrazy, které jsou součástmi spojení výrazů. Spojení výrazů je i nadále chápáno pro účely tvorby křížovek jako jeden jediný výraz, ovšem složený z výrazů dílčích. Pokud se dílčí výraz shoduje s některým samostatným vpisovaným, tajenkovým nebo jiným dílčím výrazem, nejde o vadu (dvojí užití), ale o zápor křížovky. To, že se spojení výrazů pokládá za jediný vpisovaný výraz, má svůj význam též např. pro počítání vpisovaných výrazů pro účely hodnocení průměrné délky výrazů a pro stanovení rozsahu prací při soutěžích.

Směrnice stanovují, že spojení výrazů musí mít smysl. Nesmysl (tzn. výraz, který není logický) nemůže sloužit k poučení a většinou ani k zábavě. Spojovat lze slova, jejich části, čísla, značky a zkratky, a to jak výrazy stejného druhu, tak i různé druhy výrazů navzájem (slovo s číslem, značkou či zkratkou apod). Příklady: ROVNÁ CESTA, OTEC A MATKA, AB- A DE- (přejaté přípony ve významu od-), PŘÍPONA -ÍŘ, 1. 1. 1995, 5 cm, OBČAN USA apod.

Spojení výrazů musí tvořit pojmenovací celek (např. JETI AUTEM, HUSTÝ DÉŠŤ, OTCOVO AUTO). Nikoli tedy např. větu či větný celek (např. otec jede, bude pršet, traktory vyjely do polí).

Pro názornost uvádíme schematický přehled druhů spojení výrazů (pojmenovacích celků):

1. spojení mluvnické, tj. spojení slov mající platnost

 - slovesa (KONAT SE, SEDAT SI)

 - číslovky (PO DESÁTÉ, PO DVOU)

 - příslovce (OD OKA, MINULÉHO ROKU)

 - předložky (ZA ÚČELEM, VZHLEDEM K)

 - spojky (PŘESTO VŠAK, JAKOŽ I)

2. spojení těsné

 - souslovné, mající význam předmětu (BĚŽÍCÍ PÁS, HLAVA VÁLCE, VLČÍ MÁK, JELEN SIKA), děje (DĚLAT DOBROTU), jevu či jiné okolnosti (PODSTATNÉ JMÉNO, KUŘÍ OKO, LEHKÁ ATLETIKA)

 - jiné frazeologické, např. rčení a ustálené slovní obraty (MÍT ZA LUBEM, ANI ZA MÁK, BÝT K SVĚTU, BÝT NA HOLIČKÁCH, EO IPSO, AB OVO, PÁTÉ KOLO U VOZU, POSTAVENÍ MIMO HRU)

3. spojení volné

 - větné (ORAT POLE, NEMÍT PENÍZE)

 - určovací (LÁHEV MLÉKA)

4. spojení přiřazovací

 (např. OREL A SOKOL; OTEC A MATKA; MALÝ, ALE SILNÝ)

Posledně jmenovanému spojení přiřazovacímu může odpovídat jen takové spojení, v němž se k sobě jednotlivé výrazy připojují podle takového kritéria, které určuje jejich příslušnost ke stejné skupině, k pojmově stejnému druhu výrazů, neboť jen tak může tvořit pojmenovací celek. Kritérium řazení musí být logické a zřejmé, musí mít smysl a musí být vystiženo vhodným legendovým výrazem. Jednotlivé dílčí výrazy spojení přiřazovacího musí být odděleny čárkou nebo spojeny spojkou.

Někdy se určitá slova vyskytují pouze ve spojení. Např. HOKUS, MENT, PRÉ se užívají jen ve spojeních HOKUS POKUS, ANI MENT, MÍT PRÉ. Samostatné použití takového slova bude však možné jen tehdy, zajistí-li autor jeho výstižnou legendu (např. TIRI = část zpěvu rákosníka).

Vedle spojení vytvořeného výlučně ze slov, o němž bylo podrobně hovořeno, lze k vepsání užít i spojení slova (slov) s jiným výrazem (výrazy). Jde např. o výrazy 28. DUBEN, 20. ROČNÍK ČKL, BYDLET NA TŘ. SNP apod.

Do kategorie spojení výrazů patří i spojení čísel, k němuž není třeba dalších vysvětlivek. Postačí tyto příklady: 1+3=4, 2+2, 7x2, 7.2, 4*2, AxB, N! (faktoriál), III+I, XI-I=X, 1.1.1995, 26.VII. apod.

Je třeba se zastavit u předepsaného základního tvaru spojení. Je zřejmé, že v křížovkách jsou povolena nejen spojení typu LEHKÁ ATLETIKA, ale i spojení typu MÍT DOVOLENOU, ŠATY SESTRY atd. Pro všechny dílčí výrazy těchto spojení jsou předepsány základní tvary, nicméně je jasné, že ve spojení nelze vždy u všech dílčích výrazů tyto základní tvary dodržet. V základním tvaru je pouze slovo, které je významovým základem takového spojení (MÍT, ŠATY) a tudíž můžeme hovořit i o základním tvaru slovního spojení.

Poznámka: spojení dříve tzv. limitovaných slov (SAAR A MURR = dvě řeky v Německu, ULA A ULB = dvě SPZ okresu Ústí nad Labem apod.) spadají nyní výhradně do kategorie posuzování kvality křížovky. Je zjevné, že takováto spojení budou kvalitu křížovky spíše snižovat. Lze předpokládat, že některé soutěžní řády či publikační kritéria taková spojení vůbec nepřipustí.

 

§ 15

Název

(1) Názvem se míní pojmenování lidského nebo přírodního výtvoru.

(2) U názvů lze vynechat interpunkční znaménka.

Názvem může být výraz nebo spojení výrazů. U názvů není zapotřebí, aby byly v 1. pádě či v infinitivu, resp. v základním tvaru. Jde např. o názvy uměleckých či jiných děl (ELIŠCE - drobná Beethovenova klavírní skladba, VYPRODÁNO - starší český film), názvy ulic či různých objektů (NA SLUPI, U FLEKŮ) apod.

Neuvádění interpunkčních znamének u názvů spadá do oblasti hodnocení kvality křížovky. Jejich důsledné uvádění je kladem, vynechání nebo nedůsledné uvádění se zpravidla posuzuje jako zápor křížovky.

 

Společná pravidla pro vpisované výrazy

§ 16

Užití vpisovaného výrazu

(1) V křížovce nebo křížovkovém celku, předkládaném pod jedním zadáním, může být každého vpisovaného výrazu užito pouze jednou, bez ohledu na to, v jakém věcném významu je uveden.

(2) Za dvojí užití se nepovažuje, je-li výraz totožný sám se sebou, nebo jde-li o případ specifikovaný ve zvláštní části směrnic.

Ke vpisování lze výrazu v křížovce (křížovkovém celku) použít jen jednou, a to i v případě, že je opatřen různými legendovými výrazy. Zákaz se však týká pouze výrazů vpisovaných, nikoliv tajenkových. Je tedy v podstatě možné, aby křížovka, jejíž tajenka obsahuje výraz ZDAR, obsahovala slovo ZDAR i jako výraz vpisovaný. Podotýkáme však, že tato skutečnost se nutně projeví při hodnocení kvality takové křížovky.

Z odstavce (2) plyne, že např. ve shodných křížovkách (viz § 74) je dvojím užitím teprve to, vpisuje-li se výraz vlastně čtyřikrát (viz příklady na obr. 1).

Totožnost výrazu se sebou samým rovněž není dvojím užitím. Může nastat např. při vepsání určitého výrazu do více sousedících řádků, při použití mozaikových políček ve figurálních křížovkách tak, že výraz je jednopolíčkový a čte se shodně jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru (viz obr. 2). Tyto výrazy lze legendovat stejným nebo různým způsobem.

Další případy vyplývají ze směrnic jen nepřímo, a to z charakteristiky správných vpisovaných výrazů (§ 9), podle níž je svébytným druhem vpisovaného výrazu spojení výrazů. Proto nelze za dvojí užití považovat ani opakování dílčích výrazů uvnitř spojení, ani skutečnost, že některý z dílčích výrazů spojení je užit v křížovce ještě jako samostatný vpisovaný výraz. Tak např. dvojím, popř. trojím užitím není výraz NA, NA (citoslovce volání na drůbež), popř. ZDAR, ZDAR, ZDAR (sportovní pozdrav). Také by nemohlo být hodnoceno jako vada křížovky užití samostatných slov NA nebo ZDAR vedle uvedených spojení. Jiná věc je ovšem hodnocení kvality takové tvorby. Stejným výrazem není ovšem různý tvar, popř. různá mluvnická podoba ohebného slova, jako např. ON, ONA, ONO nebo TA, TO. Upozornění na méněcennost takové tvorby je však na místě i zde.

 

§ 17

Vepsání výrazu do políček

(1) Vpisovaný výraz musí být vepsán alespoň do dvou políček křížovky. Výrazy vepsané do jednoho políčka mohou být užity jen při opodstatněném ztvárnění zvoleného vyobrazení nebo v případech stanovených ve zvláštní části směrnic.

(2) Za vpisované výrazy se nepovažují "výrazy o délce jednoho políčka" vznikající u některých křížovek s neúplným křižováním.

Výrazy o délce jednoho políčka se připouštějí prakticky jen u figurálních křížovek, ovšem nikoliv naprosto libovolně a samoúčelně. Také zde musí být použití jednopolíčkového výrazu opodstatněno ztvárněním zvoleného vyobrazení. Důraz je přitom kladem na opodstatněnost takového ztvárnění (viz např. obr. 9e). Opodstatněné bude např. přesnější nebo estetičtěji působící ztvárnění zvoleného vyobrazení.

Příklady k odst. (2) najdeme např. u kris-krosu či hřebenovky (viz § 73).

 

 

Oddíl druhý

OBRAZEC

§ 18

Součásti obrazce

Obrazec křížovky je tvořen zpravidla těmito součástmi: obrysem, síťkou a rozdělovacími značkami.       

Ustanovení § 2 hovoří o tom, že obrazec je jednou z hlavních složek zadání křížovky. Tak tomu skutečně ve většině případů bývá. To však nevylučuje možnost, že obrazec součástí zadání není, že je nutné jej vytvořit teprve postupem řešení vpisovaných výrazů. Tak je tomu např. u dokreslovek. V každém případě je obrazec v té či oné podobě součástí křížovky. V ustanovení § 18 je slovo "zpravidla", což znamená, že tomu tak v některých případech být vůbec nemusí. Křížovku bez rozdělovacích značek je možné si celkem dobře představit: může to být miniaturní křížovka nebo křížovka s vhodným obrysem, která nevyžaduje použití rozdělovacích značek. Bez obrysu a síťky jsou zadávány dokreslovky. Po jejich vyluštění ovšem obrys i síťka vytvoří obra-zec. Některé typy odrůd síťku, v pravém smyslu tohoto termínu, vůbec mít nemusí (např. řetízková doplňovačka apod.).

 

§ 19

Požadavky na obrazec

(1) Součásti obrazce musí být souměrné, nebo musí být vytvořeny podle jiného systému či zdůvodnitelného účelu.

(2) Tyto požadavky není třeba dodržet u křížovek s vepsanou legendou a v případech povolených ve zvláštní části směrnic.

Z ustanovení prvého odstavce je zřejmé, že obrazce utvořené podle určitého systému jsou z hlediska kvality postavené na stejnou úroveň jako obrazce souměrné. Příkladem takových obrazců mohou být obrazce vytvořené z cyklicky se opakujících prvků (viz obr. 3).

Požadavek na souměrnost obrazce je velmi důležitým pravidlem, z kterého lze odvodit následující doporučení: není-li možno dodržet pravidlo o souměrnosti v plném rozsahu, zužuje se toto pravidlo na povinnost částečné (dílčí) symetrie nebo na souměrnost jen některé součásti obrazce, a to přesto, že druhý odstavec tohoto § zní volněji. Obdobně je nutno postupovat u obrazců tvořených cyklickými prvky. Tyto zásady si můžeme přiblížit na několika písmenech abecedy či číslicích, které se ostatně jako obrazce vyskytují v hojné míře. Především je třeba říci, že směrnice autory nijak přílišně neomezují a tak většinou záleží na autorově přístupu, vynalézavosti apod.

Např. obrazec ve tvaru písmene O na obr. 4 může mít souměrnost podle středu, podle svislé osy, podle vodorovné osy, případně podle obou os. Dále v případě stejné výšky a šířky by mohl být souměrný podle uhlopříčky (obou uhlopříček). Může být tvořen cyklicky se opakujícími čtvrtinami. Vezmeme-li však písmeno Q, je zřejmé, že žádnou celkovou souměrnost mít nemůže, docela dobře však můžeme zvolit některý prvek souměrnosti (např. podle středu), dodržovat tuto souměrnost, pokud to lze (tzn. až k té čárce, která vpravo dole přeškrtává O, čímž vzniká Q). Nedodržení souměrnosti se bude týkat jak obrysů, tak síťky a pravděpodobně i rozdělovacích značek. Obrazec ve tvaru číslice 5 může být například řešen tak, že horní část je souměrná podle úhlopříčky a spodní bříško podle vodorovné osy. Čím větší bývá obrazec zobrazovaných písmen, tím větší jsou autorské možnosti. Tak například u číslice 7 při malém zobrazení těžko budeme souměrnost uplatňovat, větší sedmičku však snadno "rozložíme" na části, u kterých bude možno souměrnost použít. U jmenovaných případů v odst. (2) je absence souměrnosti vyvážena jinými přednostmi, např. u křížovek s vepsanou legendou je to rychlá a přímá orientace v legendě. I když souměrnost není předepsána, pečlivý autor dbá na to, aby umístění rozdělovacích značek působilo esteticky. Za zdůvodnitelný účel lze považovat křížovky s doprovodným obrázkem či textem. V tomto případě jde často o situaci, kdy základní obdélníkový obrazec křížovky je obrázkem (fotografií) narušen. Zde by měla nastoupit zásada o dodržování souměrnosti "pokud je možno". Obdobně to bude platit pro částečně se překrývající písmena. U figurálních křížovek se složitějšími obrazci (osoby, sochy, zvířata atd.), kde nesouměrně umístěné rozdělovací linky pomáhají dotvářet figuru (např. znázorňují záhyby na šatech, žilky na listu rostliny, řeky na mapě atd.), nemusí být žádná, ani celková, ani dílčí symetrie.

 

 

 

 

§ 20

Obrys

(1) Obrys křížovky vymezuje prostor, do něhož se mají vepsat všechny její výrazy. Obrys se vyznačuje silnými linkami.

(2) Křížovka může mít kromě vnějšího obrysu i obrys(y) vnitřní.

Je zřejmé, že nejčastěji má křížovka jen jeden obrys, a to vnější. V posledním dvacetiletí se vedle běžných křížovek výrazně prosazují obrysy, které znázorňují nějaké písmeno, předmět atd., tedy nějakou figuru (figurální křížovky).

 

Vnitřní obrys buď vymezuje prostor pro doprovodný text či obrázek, nebo dotváří figuru (okna a dveře budovy; velké B mívá dva vnitřní obrysy). V některých případech může plocha vymezená vnitřním obrysem (obrysy) splývat s rozdělova-cími políčky. Např. nápis TUK (viz obr. 5) lze chápat jako vnitřní obrys nebo jako násobná rozdě-lovací políčka (viz též § 24).

 

§ 21

Síťka

(1) Síťka je soustava křižujících se čar (přímek i křivek) vymezující prostor pro vpisování jednotlivých znaků. Plochy mezi těmito čarami se nazývají políčka.

(2) Základní síťka se vytváří soustavami čar, které odpovídají geometrii směru vpisování. Základní síťku lze doplnit nebo upravit pomocí spojnic.

(3) Sled políček v jednom směru v posloupnosti vpisování znaků tvoří koridor.

         

Na obr. 6 máme příklady na základní síťku a zároveň vyznačeno vždy jedno základní políčko. Spojnice budou probrány dále.

 

Koridor ve smyslu této definice je prostor pro vpisování znaků, který je vymezen grafikou síťky jako sled políček pro posloupné vpisování znaků do obrazce. Může jít o prostou grafiku základní síťky (např. řádky či sloupce, buňky apod.), nebo silnými liniemi vymezený prostor síťky (meandrovky, ráčkovky), případně o sled naznačený pomocnými spojovacími čarami či jinými značkami (řetízková doplňovačka, kaskádovka).

Koridor může být spojitý (např. řádek nebo sloupec, posloupnost políček v ráčkovkách, vlnkovkách, stupňovkách, kaskádovkách apod.), nebo nespojitý (např. políčka pro vpisování výrazů v atomizovaných křížovkách).

 

 

 

§ 22

Políčka

(1) Základní políčko je část plochy křížovky vymezená základní síťkou.

(2) Násobné políčko je políčko, které vznikne sdružením políček základních.

(3) Mozaikové políčko je část základního nebo násobného políčka vytvořená rozdělením tohoto políčka alespoň jednou spojnicí.

Několik běžných typů násobných políček ukazují příklady. Z obrázku 7 a) vidíme, že lze sdružit dvě nebo více políček, na obr. 7 b) jsou dva příklady, kdy o násobná políčka nejde; políčka dotýkající se pouze rohy zůstávají políčky základními.

 

Poměrně jednoduchá definice v odst. (3) skýtá ve skutečnosti veliké množství různých možností, jak mozaiková políčka mohou vypadat, a my se můžeme pokusit o jejich třídění a pojmenování.

 

 Mozaiková políčka lze tedy dělit na:

a) odvozená pomocí jedné spojnice

- jednoduchá (jsou částí základních políček) (viz obr. 8, 1-6)

- násobná (jsou částí násobných políček) (viz obr. 8, 7-9)

b) odvozená pomocí alespoň dvou spojnic

 - jednoduchá (viz obr. 8, 10-13)

 - násobná (viz obr. 8, 14-17)

Osmička na posledním obrázku (19) je mozaikovým políčkem, které vzniklo z násobného políčka (18).

Další řada příkladů by vznikla při odvození základní síťky z jiných směrů než v obrázcích použitých VODOROVNĚ a SVISLE.

Na násobná políčka vzniklá pomocí více spojnic se můžeme dívat také tak, že jsou kombinací základních a mozaikových políček.

 

§ 23

Spojnice

(1) Spojnice je přímá, zakřivená nebo lomená čára nesplývající se základní síťkou, která spojuje dva body obvodu políčka.

(2) Spojnici, která spojuje dva body obvodu základního políčka, nazýváme spojnicí celou; ostatní spojnice se nazývají spojnice dílčí.

(3) Spojnice celé můžeme dále dělit na:

a) uzlové, spojující dva průsečíky základní síťky;

b) polouzlové, spojující jeden průsečík základní síťky a jeden jiný bod obvodu základního políčka;

c) volné, spojující dva libovolné body základní síťky.

Druhy spojnic jsou uvedeny na obrázcích 9a až 9d, na obr. 9e je pak již křížovka vytvořená pomocí celých uzlových spojnic.

 

 

§ 24

Rozdělovací značky

(1) Rozdělovací značky oddělují jednotlivé výrazy v křížovce mezi sebou.

(2) Rozdělovacími značkami jsou

          a) rozdělovací linky (silně zvýrazněné strany nebo části stran políček)

          b) rozdělovací políčka (plochy políček)

 (3) V jedné křížovce (její ucelené části) lze použít jen rozdělovacích značek stejného druhu, pokud není kombinované použití těchto značek využito pro přesnější nebo esteticky působivější ztvárnění daného vyobrazení.

Rozdělovací značky patří mezi součásti obrazce a vymezují v něm prostory pro jednotlivé výrazy. Kladou se tedy před první a za poslední znak každého vpisovaného a neskrytého tajenkového výrazu, pokud tento výraz není již ohraničen obrysem.

Pojem rozdělovací linky je dostatečně zřejmý. Pojem rozdělovacích políček však zahrnuje více typů těchto políček. Jsou to především políčka slepá, tedy taková, která neobsahují žádný znak, legendu či údaj.

Mezi rozdělovací políčka patří také políčka s vepsanou legendou (u tzv. švédských křížovek), v křížovkových odrůdách pak také políčka uzlová (viz § 43) a středová (viz § 44). Jsou to obvykle silně orámovaná políčka sloužící k zápisu znaků. Plní současně více funkcí: vedle vymezení délky výrazu je to i místo křižování výrazů, řetězení či jiné vazby.

Rozdělovací značky jsou na ostatních součástech křížovky do značné míry závislé. Se síťkou (políčky) souvisejí přímo, neboť vlastně zvýrazňují buď část síťky nebo některá políčka. K obrysu se pak vztahuje jejich prvek souměrnosti. V jedné křížovce (její ucelené části) se až na vyjmenované případy nesmějí kombinovat různé druhy rozdělovacích značek, tedy obvykle rozdělovací políčka s rozdělovacími linkami. Lze tak však učinit z figurálních důvodů: např. oko zvířete může být slepým rozdělovacím políčkem a v obrazci pak mohou být rozdělovací linky. Pro použití rozdělovacího políčka ve tvaru oka je zde (figurální) důvod vyžadovaný v odst. (3).

 Kombinovat lze též rozdělovací značky i u polořetězovky, neboť v těchto políčkách je třeba (podle požadavků na polořetězovky ve speciální části směrnic) umístit tajenku.

Rozmístění rozdělovacích značek mívá rozhodující vliv na estetické působení celého obrazce. Nejhůře obvykle působí samostatné rozdělovací linky či políčka. Naproti tomu bývají rozdělovací značky vedle svého prvotního účelu (vymezení slov) použity k dalšímu účelu, jako je dotvoření figury, vytvoření hesla či části tajenky, symbolu tematiky křížovky apod.

Obrázek 10 ukazuje příklad figurálních důvodů ke kombinaci obou typů rozdělovacích značek.

 

§ 24a

Figurální křížovka

Křížovka, jejíž obrazec nebo jeho část tvoří figuru, se nazývá křížovka figurální.

Figurální křížovka je tedy taková křížovka, která představuje určité konkrétní zobrazení figuru. Figuru může tvořit buď kompletně celý obrazec křížovky, tedy obrys(y) i rozdělovací značky, nebo může figuru vytvářet jen některý z těchto prvků, např. jen vnější obrys, vnitřní obrys, síťka či jen rozdělovací značky.

 

§ 25

Forma křížovky

(1) Podle charakteru síťky se určuje forma křížovky.

(2) Nejsou-li v křížovce žádná mozaiková políčka, je normální. Jsou-li v křížovce všechna políčka mozaiková, nazývá se mozaiková. Jsou-li v křížovce pouze některá políčka mozaiková, jde o křížovku polomozaikovou.

Rozdělení křížovek podle formy je velmi jednoduché. Jak uvidíme dále v pasáži o zadání křížovek, označení "normální" se obvykle neuvádí. U křížovek s předloženým úplným obrazcem je forma patrná na první pohled a není tedy také třeba uvádět údaj o formě.

Zde je nutné upozornit na to, že zvýraznění tajenkových výrazů použitím větších (základních) políček znamená, že křížovka mění formu, je polomozaikovou. Na obrázku 11 je uveden příklad takové polomozaikovky.

 

 

§26

Křížovky podle souměrnosti

(1) Souměrnost křížovky se určuje podle obrazce.

(2) Je-li obrazec křížovky souměrný (všechny součásti obrazce podle téhož prvku souměrnosti), je křížovka souměrná. V ostatních případech je nesouměrná.

O souměrnosti či nesouměrnosti křížovky nerozhoduje jen její obrys (vnější či vnitřní), ale i další součásti obrazce, tedy i síťka a rozdělovací značky. Pouze tehdy, jsou-li všechny tyto jmenované součásti obrazce souměrné podle téhož prvku souměrnosti, můžeme křížovku nazvat jako souměrnou. Pokud se některá součást obrazce odlišuje prvkem své souměrnosti od ostatních součástí obrazce, je sice zachován požadavek souměrnosti, avšak křížovku jako celek již nemůžeme pojmenovat jako souměrnou. Je to křížovka nesouměrná, stejně jako v případě, kdy některá ze součástí obrysu (zvláště u figurálních či švédských křížovek) nemá vlastní souměrnost. Správný výklad tohoto paragrafu je nutno si důkladně ozřejmit:

Aby křížovka byla souměrná, musí tedy podle téhož prvku souměrnosti být souměrný vnější obrys, vnitřní obrys, rozdělovací značky i síťka.

Na obrázku 12 a) je souměrnost podle středu křížovky a tím zároveň i souměrnost podle obou os i obou úhlopříček. Na obrázku 12 b) je souměrnost podle jedné úhlopříčky.

Souměrnost křížovky se posuzuje podle všech součástí zároveň. Z toho nikterak nevyplývá, že by prvek souměrnosti (střed, osa, úhlopříčka, resp. také cykličnost) nemohl být pro každou součást jiný. Bude-li však jiný, nepůjde o křížovku souměrnou, což jsou případy na obrázcích 12 c) a 13.

U křížovkového celku (i když o tom směrnice přímo nemluví) posuzujeme souměrnost vlastního celku a pak každé jednotlivé části samostatně. Zadání je nutno specifikovat tak, aby bylo zabezpečeno jednoznačné řešení. Autor má řešiteli pomáhat nebo alespoň řešení nezatemňovat. Může např. uvést druhy symetrie pro jednotlivé součásti obrazce v případě, jsou-li odlišné.

Označení SOUMĚRNÁ lze v názvu křížovky vynechávat. Obráceně řečeno: není-li v názvu křížovky uvedeno nic o souměrnosti, automaticky to znamená, že křížovka je souměrná.

 

 

Oddíl třetí

VPISOVÁNÍ A KŘIŽOVÁNÍ VÝRAZŮ

Vpisování výrazů

§ 27

Znaky

(1) Při vpisování výrazů se vpisované a neskryté tajenkové výrazy zaznamenávají do políček obrazce v daných směrech po znacích.

(2) Jako znaky se používají:

a) písmeno;

b) shluk;

c) slabika;

d) výrazový znak;

e) prázdný znak.

Ustanovení směrnic hovoří výslovně o vpisovaných a neskrytých tajenkových výrazech. Existují totiž ještě skryté tajenkové výrazy, které bývají čteny jiným způsobem (např. v jiných směrech). Odstavec (1) podává definici vpisování jako zaznamenávání znaků do políček obrazce v daných směrech.

Odst (2) uvádí taxativní výčet znaků, které se k zaznamenávání do obrazce používají. Na jednotlivé pojmy v tomto výčtu se musíme dívat především ve smyslu ustanovení či potřeb těchto směrnic a nikoli jenom v jejich obecném významu (ve významu vyplývajícím ze samotného pojmu).V křížovce lze jako znaku použít jednak písmene a dále takové skupiny písmen, která tvoří shluk, slabiku či výraz. Výraz může ovšem také být útvarem pouze jednopísmenným. Co se týče prázdného znaku, bližší vysvětlivky jsou podány v komentáři k § 32.

 

§ 28

Písmeno

(1) Za písmeno se pro účely těchto směrnic považuje:

a) písmeno české nebo cizí abecedy;

b) číslice;

c) interpunkční (členicí) znaménko;

d) tiret;

e) jiný grafický znak nebo zobrazení;

f) mezislovní mezera.

(2) Za písmeno se nepovažuje doplněk znaku (odsuvník, exponent a index).

Termínem "písmeno" směrnice označují nejen vlastní písmeno (české nebo cizí abecedy), ale jak je řečeno výslovně pro účely těchto směrnic také číslici, interpunkční znaménko, tiret a jiný grafický znak či zobrazení. Při používání slovenských výrazů je tedy možno použít i takové, v nichž se vyskytují další písmena, např. dz, dž, ľ, ä, ô apod. Samozřejmě, že výrazy ve druhém směru musejí obsahovat tytéž znaky. Totéž platí pro ostatní cizí jazyky a jejich abecedy (např. cz v polštině, německé ß, maďarské gy atd.). V případě, že písmeno cizí abecedy je složeno z více dílčích písmen (maďarské gy, polské cz apod.), může se autor rozhodnout, použije-li toto písmeno jako jedno písmeno cizí abecedy nebo jako dvě písmena české abecedy. Autor však v žádném případě nemá právo si cizí písmena libovolně upravovat na česká vynecháním sebedrobnějších součástí znaků. O používání přepisu z cizích jazyků bude ještě zmínka dále v § 36.

Použití číslic směrnice blíže neurčují. Je tedy možno používat jak číslice arabské a římské, tak případně jiné.

Interpunkčními neboli členicími znaménky jsou: tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, tři tečky, uvozovky, pomlčka, závorka. Správný způsob jejich používání je vysvětlen v mluvnici, v křížovkách se nejčastěji vyskytují u tajenek. Zde pak autoři někdy dospějí k tzv. "rébusovému čtení", resp. "rébusovému způsobu vpisování", o kterém bude řeč v § 37. Samostatně je jmenován tiret (česky nazývaný spojovník, spojovací čárka), který je podle mluvnických pravidel odlišný od pomlčky, ale v křížovkách budeme oba znaky považovat za totéž písmeno. Určitá specifika platí pro použití tří teček a tečky za zkratkou, značkou nebo pořadovou číslicí. Blíže o tom hovoří § 34, odst. 2 a 3.

Příkladem jiných grafických znaků jsou +, =, &, § , $, #, atd. Zobrazením je míněn jednoduchý obrázek (musí se vejít do políčka) jako "oko" (součást slova Maroko), aktovka (součást slova taktovka) apod.

Mezislovní mezera může být buď samostatným znakem, nebo může být součástí shluků, v nichž může figurovat jako písmeno na kterékoli pozici příslušného shluku. Uveďme si několik příkladů na použití prázdných znaků jako mezislovních mezer ve shlukových křížovkách, a to na různých místech třípísmenných shluků, v nichž prázdný znak plní funkci jednoho písmene.

 

Problematičtější bývá ujasnění místa prázdného znaku ve shluku u křížovek střídavých. Použití prázdného znaku musí totiž zapadat do systému střídání. Prázdný znak zde může být jak ve funkci písmene, tak ve funkci shluku. Autoři musejí být v tomto ohledu velmi pozorní. Viz též komentář k § 32.

Z ustanovení odstavce (2) vyplývá, že doplněk znaku se nemůže v políčku vyskytovat osamoceně, ale pouze vždy s písmenem, ke kterému patří.

 

 

§ 29

Shluk

Shluk je skupina dvou či více písmen.

Shluk je skupina určitého počtu písme , která sama o sobě nemusí mít žádný další význam. U shluku však žádný další význam nikdy nehledáme, zajímá nás právě jen počet písmen (délka shluku).

 

§ 30

Slabika

(1) Slabika je výslovnostní jednotka obsahující jednu slabikotvornou hlásku (sonantu) a utvořená podle zásad pro dělení slov, které jsou uvedeny v normativních jazykových příručkách.

(2) U nepřejatých cizojazyčných výrazů a cizích vlastních jmen se vychází z jejich grafické podoby (tzv. grafická slabika). Lze však použít i způsobu dělení na slabiky, který je obvyklý v příslušném jazyce nebo způsobu uvedeného v pravidlech českého pravopisu.

(3) Jako slabiky lze také užít interpunkčního znaménka, tiretu nebo jiného ustáleného grafického znaku či zobrazení, nikoli však doplňku znaku.

(4) Ve slabikových křížovkách nelze použít zkratek, značek (s výjimkou zkratkových a značkových slov), čísla a spojení výrazů obsahující tyto uvedené prvky.

(5) Ve slabikových křížovkách lze užít i výrazu s neslabičnou předložkou, a to tak, že se tato předložka vpisuje jako součást následující slabiky.

Zde si můžeme připomenout, že slabikotvorné hlásky jsou především samohlásky. V některých případech jsou slabikotvorné souhlásky "r" a "l" (BR-NĚ-NÍ, SL-ZA), ojediněle pak i "m" (O?SM, SE-DM). Z pravidel pro dělení slov si můžeme uvést to, které bere zřetel na složeniny (SAMO-UK, BOJE-SCHOPNOST, nelze dělit BO-JES-CHOP-NOST), další pro oddělování slabičných předpon (NA-ZDAR, SOU-STRUH, POD-RO-BIT NÁ-ROD, PO-DRO-BIT CHLÉB, ROZ-OH-NIT SE) a koncovek přidávaných k základům slov (HLUB-ŠÍ, KOST-KA, DĚT-STVÍ, MAZA-DLO). Tam kde nelze uplatnit tato pravidla, je možno skupiny souhlásek dělit různě (HR-DLO I HRD-LO, CI-TRON I CIT-RON, SE-STRA, SES-TRA I SEST-RA).

U přejatých slov cizího původu se řídíme týmiž zásadami (A-BON-MÁ).

U nepřejatých cizojačných výrazů (včetně slovenských) dávají směrnice tři možnosti postupu při dělení slov na slabiky. Prvá z nich, kdy se vychází z grafické podoby, je přirozená: křížovka je písemným projevem. Vychází se tedy z psané podoby a již uvedených pravidel pro dělení slov na slabiky (SHA-KE-SPE-A-RE, tedy pět slabik) a nikoli z podoby vyslovované, fonetické (Šejk-spír). Cizí výslovnost nás v tomto případě vůbec nemusí zajímat (např. dělíme anglické sloveso TO TA-KE a je nám jedno, zda výslovnost je tu-tejk či jiná). Druhou možností je použít dělení obvyklé v příslušném jazyce, k tomu však budeme potřebovat perfektní znalost daného jazyka nebo alespoň patřičný pramen, kterým použité dělení doložíme (BOC-CAC-CIO, SOUTH-END, HAN-NOVER), u slovenských slov RIEKA, MEDZI použijeme vedle dělení RI-E-KA, MED-ZI i RIE-KA, ME-DZI. Třetí způsob, kdy se přihlíží k výslovnosti uvádí PČP, např. Bo-cca-ccio (výslovnost bo-ka-čo).

Ustanovení odst. (3) je vedeno snahou umožnit používat tajenky včetně uvedených znaků. Vzhledem k tomu, že známe slabiky jednopísmenné (O-SA, I-DE-A), není třeba se nad dosazením pouze jednoho znaku na místě slabiky nijak pozastavovat. Ještě jednou si zdůrazněme, že interpunkční znaménko či tiret je zde na místě slabiky, nikoli spolu se slabikou.

Příklad: DO TO HO ! (4 znaky), NE NÍ - LI TO TAK (6 znaků).

Striktní zákaz používání zkratek, značek a číslic ve slabikových křížovkách je dán skutečností, že tyto výrazy organicky patří do jiné kategorie. Není tedy možno použít výrazu KO-A ve významu SPZ okresu Kolín (lze však tohoto výrazu použít s legendou moučka z kurkumy). Nelze též použít spojení 3-KRÁ-LO-VÉ (jen TŘI-KRÁ-LO-VÉ) nebo STÁT-U-SA. Naproti tomu lze použít ČE-DOK, RE-MA, DRU-TĚ-VA (jde o zkratková slova), předponu AU-TO - (zapsanou i s tiretem do tří políček), značky RA-KO, E-LI-DA, A-VE-LA (jde o značky výrobků) apod.

Ustanovení o vepsání neslabičných předložek spolu s následující slabikou (V_NO-CI, K_LE-SU) bylo opět motivováno možnostmi většího výběru u tajenek.

 

§ 31

Výrazový znak

(1) Výrazový znak je část vpisovaného výrazu, která sama o sobě musí vyhovovat podmínkám uvedeným pro správné vpisované výrazy. U křížovek s výrazy vepsanými do jednoho políčka splývá s vpisovaným výrazem.

(2) Výrazový znak smí být použit v křížovce nebo křížovkovém celku pouze jednou.

Pojem "výrazový znak" se váže k tzv. výrazové křížovce. Definici výrazového znaku doplníme několika příklady. Máme-li např. vpisovaný výraz KARAVANA, můžeme z něj obdržet výrazové znaky KARA, VANA nebo KAR, A, VANA (viz levá část obrázku) případně K, ARA, V, ANA atd. Jiný příklad: vpisovaný výraz KORIANDR lze rozdělit na výrazové znaky KORI, A, NDR (zkratka bývalého evropského státu).

 

 

Ustanovení (2) znamená, že žádný z výrazových znaků nesmí být na jiném místě křížovky znovu ve funkci výrazového znaku. V levé kombinaci obrázků a-b, která představuje dva výseky téže křížovky, je toto pravidlo porušeno, neboť se zde vyskytuje 2x výrazový znak "A". Na druhé straně nic nebrání tomu, aby výrazový znak (např. VANA) byl použit též ve funkci výrazu vpisovaného a tento vpisovaný výraz byl členěn na další výrazové znaky, např. VAN, A nebo V, ANA (kombinace a-b, a-d). Kombinace částí a-c by byla vadná z důvodu dvojího užití vpisovaného výrazu KARAVANA.

Kromě tzv. výrazové křížovky se vyskytuje i křížovka, jejímiž výrazy jsou pouze slova ve smyslu § 10. Taková křížovka se označuje jako slovní (viz též §40 -2d); je jen zvláštním případem křížovky výrazové. V tomto speciálním případě lze též hovořit o slovním znaku. Výše uvedený KORIANDR ve slovní křížovce užít nelze kvůli zkratce (NDR).

 

§ 32

Prázdný znak

V křížovce lze samostatně použít i prázdný znak, tj. nevyplněné políčko.

Pojem prázdného znaku umožňuje jednoduše si představit, že při vpisování písmen do políček se tento prázdný znak považuje také za písmeno, při vpisování slabik za slabiku, při vpisování shluků za shluk atd. Jeho funkce tedy vyplývá z příslušného kontextu křížovky. Do jisté míry se tento pojem může překrývat s pojmem mezislovní mezery. Oba pojmy však nelze zaměňovat. Mezislovní mezera může mít charakter prázdného znaku jako prázdné políčko. Kromě toho může mít mezislovní mezera charakter písmene, a tedy může být součástí shluků, tak jak o tom bylo hovořeno v komentáři k § 28. Prázdný znak naproti tomu nemusí být nutně mezislovní mezerou. Může být součástí tzv. rébusového vpisování výrazů (srvn. § 37 a § 38).

 

§ 33

Střídání znaků nebo shluků o různé délce

V křížovce lze střídat písmena se shluky nebo střídat shluky o různé délce. Jiné způsoby střídání upravuje zvláštní část směrnic. Střídání musí mít systém jednotný pro celou křížovku, resp. ucelenou část.

Pojem střídání je v křížovkách velmi užívaný, a to nejen ve smyslu §33, ale třeba při střídání různých typů políček. Systémy střídání by vydaly na samostatnou brožuru, v křížovkářských publikacích jsou pokusy o soupisy a kategorizaci těchto možností. Naše směrnice se spokojují s jediným požadavkem a tím je jednotný systém pro celou křížovku.

 

Společná pravidla pro vpisování výrazů

§ 34

Vpisování znaků

(1) Do jednoho políčka obrazce lze vepsat jen jeden znak, a to buď samostatně nebo se svým doplňkem.

(2) Tři tečky je možno vepsat jako jeden znak nebo jako znaky tři.

(3) Tečku za zkratkou, značkou či pořadovou číslicí lze psát buď samostatně jako písmeno nebo jako součást (doplněk) znaku.

K (1) stručně řečeno: jedno políčko - jeden znak. Doplněk (např. apostrof) se považuje za součást znaku.

Se třemi tečkami se můžeme setkat především v tajenkách, kdy naznačují těžkou přerývanou řeč, vyznačují nedokončenou myšlenku nebo v citaci naznačují vypuštění nepodstatné části. Tyto tři tečky můžeme umístit buď do jednoho jediného políčka, nebo každou tečku můžeme umístit do samostatného políčka.

Směrnice poskytují autorům možnost volby: tečku v uvedeném smyslu je možné psát za zkratkou, značkou či pořadovou číslicí do samostatného políčka jako samostatný znak, ale také je možné ji přiřadit jako doplněk k příslušnému znaku a tedy ji vepsat do jednoho políčka s tímto znakem. Např. zkratka titulu MUDr. může být v písmenné křížovce zapsána buď do pěti políček, nebo do čtyř políček, přičemž v tom čtvrtém bude "r." (r a tečka). Iniciály českého básníka Erbena mohou být zapsány do tří políček, a to buď bez teček (KJE), nebo s tečkami u jednotlivých písmen (K. J. E.), nebo do šesti políček (K . J . E .).

 

§ 35

Malá a velká písmena

Při vpisování výrazů není třeba dbát pravidel pro psaní malých a velkých písmen.

Obvykle vpisujeme do políček křížovky velká písmena abecedy (zřejmě jsou určitou zárukou, že nedojde k záměně mezi nimi a pak jejich podoba je nejvíce jednotná v rukopise různých osob). Přitom se nestaráme o to, zda zejména počáteční písmena vpisovaných a tajenkových výrazů náležejí ke jménům vlastním či k obecným pojmům. Formulace "není třeba dbát..." nevylučuje sestavení křížovky, kdy dodržení mluvnických pravidel o psaní malých a velkých písmen bude využito např. ke skrytí tajenky.

§ 36

Běžný přepis

U cizojazyčných výrazů pocházejících z jazyků, které neužívají latinské abecedy, je možné použít přepisu těchto nelatinských znaků. Přitom není nutno v křížovkách (jakožto pracích populárního charakteru) užívat vědecké transliterace, nýbrž lze provést tzv. běžný přepis v souladu s pravidly českého pravopisu.

Při použití výrazů z jazyků, které užívají nelatinské abecedy, lze použít tzv. běžného přepisu. Není tedy nutno používat vědeckou transliteraci, která zajišťuje možnost zpětného přepisu do původní podoby (to zřejmě u křížovek nebude nikdy zapotřebí). Poučení o použití běžného přepisu nalezne zvídavý řešitel v přídavku Pravidel českého pravopisu, a to především pro jazyky užívající azbuku. Na základě těchto ustanovení pak můžeme bez obav v křížovce použít např. ruskou řeku OM bez apostrofu apod. U jazyků užívajících latinku je situace poněkud jiná, a to i v případě, že obsahují znaky, které neobsahuje česká abeceda (např. ł, ş, ń, ľ, ŕ, ĺ, ă , ô). Zde směrnice běžný přepis neumožňují, a proto je nutné tyto znaky zachovat v původní podobě. Není tedy možné psát např. francouzské jméno François nebo polské Stanisław ve tvarech Francois či Stanislaw. Bylo by možné použít zčeštělé podoby pouze v případě, kdyby byla řádně doložena pramenem (Lodž x Łódź).

 

§ 37

Rébusový způsob vpisování

(1) Při vpisování výrazů lze vpisovaný znak (písmeno, shluk, slabiku, výrazový znak) nebo skupinu písmen nahradit grafickým znakem nebo zobrazením, jehož slovní pojmenování nebo vyjádření je shodné s nahrazeným vpisovaným znakem nebo nahrazenou skupinou písmen (tzv. rébusový způsob vpisování).

(2) Obdobně lze použít prázdného znaku.

Nejprve pár jednoduchých příkladů na rébusový způsob vpisování:

 :LICH = kulich, PA (prázdný znak) = panic, RAO = ranula, -INKA = bezinka, PE, = pečárka, PRA- = pralinka, NAV = naháček, KVÍ... = kvítečky, atd.

Je důležité nezaměňovat rébusový způsob vpisování (a tudíž následného rébusového čtení) s řešením hádankářského rébusu. V našem prvém příkladě se výraz KULICH zapíše do křížovky pomocí dvojtečky (kterou lze pojmenovat jako "ku") a máme správný rébusový způsob vpisování. U hádankářského písmenného rébusu lze skupinu písmen KLCH luštit (pomocí předložky "u" a spojky "i") také jako kulich, ale tento způsob u křížovek použít nelze.

Protože v křížovkách musíme "dodržovat" délku samohlásek, musíme na ni dávat pozor i u rébusového vpisování. Tak například použití zápisů :LNA (kůlna) či O-NÍ (obézní) by bylo vadné (tvar obezní není gramaticky přípustný, pouze obesní nebo obézní).

§ 38

Použití mezislovních mezer

Použití mezislovních mezer musí být jednotné v celé křížovce.

Jestliže se autor rozhodne pro uplatnění mezislovní mezery např. mezi slovy tajenky nebo mezi dílčími výrazy slovního spojení, musí tak důsledně činit v celé křížovce (ucelené části). Forma této mezislovní mezery není směrnicemi předurčena. To znamená, že autor má dvě možnosti: mezeru jako prázdný znak a mezeru jako písmeno, které lze uplatnit ve shlucích (viz obr. 14). Kombinaci těchto možností směrnice nezakazují.

 

§ 39

Směr vpisování znaků

(1) Směr vpisování jednotlivých znaků musí odpovídat směru předepsanému v zadání.

(2) Je-li ve znaku více písmen, píší se vždy zleva doprava, není-li v zadání uvedeno jinak.

Důležité je uvědomit si, že toto ustanovení zamezuje vpisování slov obráceně či jakýmkoli přesmykáním hlásek. Jinak řečeno, žádný zápis pomocí ráčku či přesmyčky není povolen. Příklady nedovoleného použití: korýš (obráceně) = KAR, český tanec (2, 1, 4, 3,  = OPKLA atd. Zcela jiné je však použití tzv. hádankářské legendy, která musí být tvořena v souladu s pravidly pro tvorbu hádanek (viz § 54, odst. 3).

 Odstavec (2) ozřejmíme na příkladu vpisování výrazu KOPANICE ve svislém směru pro různé typy křížovek (střídavá, slovní, shluková - zde zároveň i slabiková):

 Vzniklé znaky pro daná políčka nelze použít s jiným pořadím písmen (např APO místo OPA či PAKO míst KOPA, atd.). Toto ovšem nemá nic společného se zápisem v mozaikových křížovkách, kde má přednost sled políček a jejich návaznost (viz zápis slova KARAVANA v obr 17).

 

 

§ 40

Druh křížovky

(1) Podle povahy vpisovaných znaků, popř. podle jejich střídání, se určuje druh křížovky.

(2) Je-li jako znaků v křížovce (její ucelené části) užito pouze

a) písmen, je písmenná;

b) shluků o stejné délce, je shluková;

c) slabik, je slabiková;

d) výrazových znaků, je výrazová; jestliže všechny výrazové znaky křížovky (její ucelené části) mají charakter slov (podle § 10), je slovní.

(3) Je-li v křížovce (její ucelené části) použito různých vpisovaných znaků nebo shluků o různé délce, jedná se o křížovku (ucelenou část) střídavou.

Třídění křížovek podle druhu odpovídá dlouholeté tradici, ovšem s jednou výjimkou. Tvůrci těchto směrnic se odhodlali k tak říkajíc revolučnímu kroku, tím že zavedli název písmenná křížovka pro křížovku, která byla doposud označována jako hlásková. Tento název se po dlouhá léta udržoval, ačkoli bylo jasné, že v křížovce (jakožto písemném projevu) pracujeme s písmeny, na rozdíl od projevu mluveného, kde se pracuje s hláskami. Za písmeno se ovšem v křížovkách považuje i číslice a jiný znak (viz § 28).

Jak již bylo řečeno v komentáři k § 31, speciálním případem výrazové křížovky je křížovka slovní.

Označení "střídavá" křížovka nám obecně sděluje, že je v ní použito shluků o různých délkách, případně shluky a písmena. Jaké je zastoupení jednotlivých znaků, jaký je způsob jejich střídání, jak jsou shluky dlouhé, to již z názvu nevyplývá a to vše objevit patří k "půvabům" řešení. Příkladem jiného způsobu střídání, upraveného ve zvláštní části směrnic, může být ornamentovka (§ 75, odst. 4). Prozatím je to jediná křížovka, v níž mohou být kombinovány slabiky s písmeny či shluky.

 

Křižování výrazů

§ 41

Shoda znaků

Křižování výrazů je základním principem křížovky, založeným na shodě znaků v příslušném políčku.

Jak už vyplývá z vlastního názvu, je křížovka založena na křižování výrazů. Tím se zásadně odlišuje od jiných luštitelských úloh. Výrazy do křížovky vpisované obvykle v různých směrech (nejčastěji VODOROVNĚ a SVISLE) se křižují (protínají) v jednotlivých políčkách. Naše definice mluví o tom, že v políčkách dochází ke shodě znaků náležejících různým, navzájem se křižujícím výrazům.

Zde je nutno upozornit, že směrnice mluví o shodě, nestačí tedy pouhá podobnost, byť by byla sebebližší. Arabská jednička (1) je tedy jiný znak než písmeno "el"(l), naše "a" je jiné než severské a s kroužkem, ani "C" se nerovná "Ç" atd.. Podle toho se pak shodují římské číslice s příslušnými písmeny (I, V, X, L, C, D, M), za shodné se považuje nula s "óčkem" (v oblasti počítačových zápisů naopak rozlišujeme mezi "O" a "0"). Neshoduje se však arabská jednička (1) s římskou jedničkou (I). Stejnými principy se řídíme i při posuzování shody znaků z cizích abeced s našimi písmeny ( S v azbuce psané C = naše C, CH v azbuce psáno X = naše X). Ve slabikových a shlukových křížovkách se považuje za shodný znak i skupina písmen utvořená z neslabičné předložky a slova. Proto se za nezávadné považuje např. VLE-SE x VLE-VO nebo ZLÁ-SKY x ZLÁ-KAT. O používání prázdných znaků byla již zmínka v paragrafech 32 a 37.

 Dále je třeba připomenout, že nemusí jít vždy o křižování dvojnásobné (a v kolmých směrech), ale možností je řada, zejména u odrůd, kde vícenásobné i vícesměrné křižování je zcela obvyklé. Shoda pak nástává u znaků patřících výrazům různých směrů (např. čtyřikrát u středového políčka osovky, osmkrát u odstředovky či dostředovky) nebo u znaků výrazů z různých skupin. Dále uvedená společná pravidla pro křižování výrazů, která mají zásadní význam pro klasifikaci křížovkových odrůd, jsou velmi rámcová, a to s ohledem na neomezování nových způsobů křižování, a tedy možnosti vzniku a vývoje odrůd.

§ 42

Úplné a neúplné křižování

(1) Dochází-li v příslušných políčkách ke shodě všech znaků všech vpisovaných a neskrytých tajenkových výrazů, jedná se o úplné křižování. Není-li tato podmínka splněna, jde o neúplné křižování.

(2) Neúplného křižování lze užít jen křížovkových odrůd, připouští-li to jejich charakteristika.

U křížovek podle obecné části směrnic musí být tedy křižování vždy úplné, tj. každý znak musí být zapojen do křižování alespoň pomocí dvou výrazů. Za úplné křižování se považuje i případ, kdy se výraz v jednom svém znaku křižuje sám se sebou (viz obr. 1, písmeno K ve výrazu KANAVA).

 Ustanovení (2) bylo ponecháno ve velmi stručné podobě zvláště proto, aby nebyl brzděn další vývoj křížovkářských odrůd. Příkladem neúplného křižování mohou být doplňovačky. Již zde lze upozornit na zvyk, že v případě, kdy tajenka není plně zapojena do křižování, bývají nezapojené znaky v obrazci vepsány, např. u rámcovky či hřebenovky.

 

§ 43

Řetězové křižování

(1) Řetězové křižování je křižování výrazů alespoň jednoho směru (řádek, sloupec, mezikruží, popř. na sebe navazující políčka zvláštních tvarů), při kterém se alespoň jeden znak předcházejícího výrazu shoduje ve společném políčku s nejméně jedním znakem následujícího výrazu.

(2) Políčko, v němž dochází při řetězovém křižování k vazbě mezi výrazy, se nazývá uzlové políčko.

(3) Více sousedících a společně ohraničených uzlových políček nebo násobné uzlové políčko se též označuje jako uzlová ploška.

Na řetězovém křižování je založena jedna skupina odrůd a to řetězovka, polořetězovka, darvinovka a ornamentovka. Vyskytuje se též u vícestupňových síťovek, případně i jiných odrůd.U řetězového křižování dochází ke shodě znaků výrazů řazených za sebou v jednom směru. Shodný znak je posledním znakem předcházejícího výrazu a zároveň prvním znakem výrazu následujícího. Může se shodovat předposlední a poslední znak předcházejícího výrazu s prvním a druhým znakem následujícího výrazu atd. Povšimněme si slov "alespoň jeden znak". Na obr. 18 se řetězově křižují např. výrazy ÚTĚK a KLAS, kdežto u výrazů ÚTĚK a KRS jde o běžné (nikoli řetězové) křižování. Další upřesnění směrnice neuvádějí a nekladou tak omezení tvorbě. Uzlové políčko bývá ohraničeno silnými linkami a vystupuje ve dvojí roli: jednak slouží pro vlastní zápis znaku, jednak funguje jako rozdělovací linky. Funkce a užití uzlového políčka při řetězovém křižování jsou zřejmé z obr. 18.

 

§ 44

Skupinové křižování

Skupinové křižování je několikasměrné křižování skupiny výrazů, které se shodují ve znaku vepsaném do tzv. středového políčka.

Na tomto principu je založena další skupina odrůd, do níž patří odstředovka, dostředovka a osovka (viz § 76). Počet směrů křižování je minimálně dva, bývá často čtyři a více. Na obr. 19 je příklad skupinového křižování u slabikové dostředovky. Počet směrů je zde osm, a to kolem středového políčka se slabikou TA.

§ 45

Křižování spojení výrazů ve výrazové křížovce

Ve výrazové křížovce se mohou křižovat jen taková spojení výrazů, jejichž shodný znak se významově liší.

Toto ustanovení je zaměřeno na zvýšení obsahové pestrosti uvedených druhů křížovek. Podle něho nelze křižovat spojení, jejichž shodný znak by měl ve výrazech odlišných směrů stejný význam. Lze tedy křižovat MALÁ_ŽENA x PO_MALÁ nebo SVÁ_DĚTI x MOJE_DĚTI (výrazy malá a děti mají v každém směru jiný význam), nikoli však NOVÁ_ZPRÁVA x NOVÁ_HALENKA nebo MÉ_DĚTI x DĚTI_RÁJE (zde není odlišnost významu). Omezení se týká pouze spojení, tedy vpisovaných výrazů ve smyslu § 18. Je proto možné (i když ne příliš pěkné) použít výrazů KOLO-MAZ či KOLO-TOČ (které jsou odvozeny od dílčího výrazu KOLO), při křižování např. s výrazy KOLO-S, KOLO-NA, PI-KOLO apod.

Diskutabilní je užití výrazů, které mají jiný význam: STAT-NÝ-LOS x META-TI-LOS; BRAT-ROV-O-OKO x OKO-PYT-LÁKA, a tak lze doporučit takovým případům se raději vyhýbat.

 

§ 46

Typ křížovky

(1) Podle použitých směrů vpisování se určuje typ křížovky.

(2) Křižují-li se výrazy křížovky (její ucelené části):

a) pouze ve směru vodorovném a svislém, je standardní;

b) alespoň v jednom šikmém směru, je šikmá;

c) ve směru uzavřené křivky nebo její části a ve směru do středu, je kruhová;

d) ve více než dvou různých směrech, je vícesměrná.

(3) Další typy křížovek jsou uvedeny ve zvláštní části směrnic.

Třídění křížovek na jednotlivé typy je zapotřebí při zadávání dokreslovek. Příkladem vícesměrné křížovky je třísměrná křížovka na obr. 20 se směry: VODOROVNĚ, ZLEVA VPRAVO DOLŮ, ZPRAVA VLEVO DOLŮ.

 

 

Křížovkové celky a ucelené části

§ 47

Křížovkový celek

Křížovkový celek je útvar vzniklý spojením více křížovek předkládaných pod jedním zadáním.

U křížovkového celku musí být každá křížovka ohraničena po celém svém obvodu, tedy všechny křížovky celku musejí mít svůj vlastní obrys.

Možnosti dané tímto paragrafem (a §48) lze přiblížit na příkladu křížovky, která je dejme tomu připomínkou nějakého stoletého výročí a jejíž obrazec 100 je na obrázcích 21. V případě a) se jedná o běžnou mozaikovou křížovku, jejíž zadání bude upraveno podle toho, zda bude předložena jako dokreslovka, polodokreslovka či to bude křížovka s obrazcem. Na její zřetelně se rýsující jednotlivé části (číslice 1, 0, 0) se díváme jako na jedinou křížovku. Nejde tedy zatím o ucelené části.

Jestliže tentýž obrazec malinko upravíme tak, že mezi těmito třemi částmi nebudou žádné průchody, dostaneme tři uzavřené křížovky a mluvíme pak o křížovkovém celku. Samozřejmě, že tyto části můžeme od sebe oddálit, posunout apod. a každou samostatnou část všelijak "zpestřit" (rozdílnou síťkou, druhem vpisovaných znaků atd. - viz obr. 21 c).

Při posuzování souměrnosti se zajímáme (a v zadání se to může objevit) jak o souměrnost celku, tak o souměrnost částí.

 

§ 48

Ucelená část

(1) Ucelené části křížovky jsou části propojené alespoň jedním výrazem, jehož znaky se vpisují do políček navazujících částí.

(2) Navazující ucelené části křížovky se musí lišit alespoň jedním z těchto prvků:

a) druhem vpisovaných znaků;

b) systémem střídání;

c) formou síťky;

d) druhem rozdělovacích značek;

e) souměrností.

Ucelené části křížovky jsou ohraničeny svými obrysy, které však obsahují průchody do sousední části, resp. sousedních částí. Tyto průchody zabezpečují, že ucelené části křížovky jsou mezi sebou propojeny alespoň jedním výrazem, na obrázku 21 je to případ d).

Ucelené části se od sebe musejí lišit alespoň některým ze jmenovaných prvků. Tak v případě našeho obrazce "100" se musí lišit navazující části, tj. jednička od sousední nuly a obě nuly mezi sebou (jednička od druhé nuly se lišit může, ale nemusí). Odlišení může být uskutečněno některým s vyjmenovaných prvků, tedy

– druhem vpisovaných znaků: tak například prostřední část může být slabiková a krajní části písmenné, nebo jedna část písmenná, druhá střídavá a třetí slabiková;

– systémem střídání: tak například prostřední ucelená část bude mít střídání l - 3 (v políčkách se vyskytují znaky jednopísmenné a znaky trojpísmenné), krajní části například 1- 2;

– formou síťky: zde je opět celá řada možností jako jsou základní síťka, mozaiková či polomozaiková síťka, různé směry mozaikování atd.;

– druhem rozdělovacích značek (to je náš případ na obrázku 21 d).

Konečně si na tomtéž našem obrázku (21e) ukažme kombinaci, u které jde o křížovkový celek složený ze tří křížovek (1, 0, 0), v němž jednička je dvojkřížovka, v níž 2 ucelené části se liší formou síťky.

Na variantách jednoho obrazce jsme si naznačili široké možnosti, které směrnice poskytují autorům a dokumentovali záměr autorů směrnic zbytečně tvorbu křížovek neomezovat.

 

Oddíl čtvrtý

LEGENDA

§ 49

Náležitosti legendy

(1) Legenda je souhrnem legendových výrazů.

(2) Dalšími součástmi legendy mohou být označení směrů vpisování a informace o umístění neskryté, popř. též skryté tajenky, případně další údaje usnadňující řešení křížovky nebo nalezení tajenky.

Legendové výrazy řádně zpracované podle zásad podporujících poslání křížovky (§1- ( 3) ) patří k nejdůležitějším složkám křížovky a výrazným způsobem se podílejí na její kvalitě. Umožňují hlubší poznání vpisovaných výrazů a současně se podílí na stanovení stupně řešitelské náročnosti křížovky tak, aby byla úměrná okruhu luštitelů, jimž je určena. Legenda tedy dovoluje autorovi splnit jeho povinnost šířit znalosti a dovednosti zábavnou formou. Svou přesností a spolehlivostí by měla zaručit to, že luštitel neodloží křížovku právě pro neserióznost, neurčitost či nesrozumitelnost legendových výrazů.

Na druhé straně nelze význam legendy přeceňovat. Ani "vznešeně" vypadající legenda totiž nezakryje nedostatky, kterých se autor při samotné tvorbě dopustil a je to právě legenda, která nejspolehlivěji prozradí nízkou kvalitu vpisovaných výrazů.

Toto pravidlo je nutné zdůraznit a doplnit upozorněním, že v opačném případě je křížovka chybná (viz § 80).

 

Společná pravidla pro legendové výrazy

§ 50

Legendový výraz

(1) Legendový výraz je výstižnou a aktuální charakteristikou, synonymem nebo definicí vpisovaného výrazu, není-li použito legendy zvláštní povahy. Za významovou charakteristiku se nepovažuje přímé uvedení vpisovaného výrazu v legendě. Legendový výraz by měl svou obtížností úměrný cílové skupině řešitelů.

(2) Legendový výraz musí být výrazem českým, s výjimkou případů, kdy protějškem cizojazyčného výrazu je výraz s přesnou jazykovou specifikací, a dále s výjimkou legendy zvláštní povahy.

(3) Je-li vpisovaný výraz cizojazyčný, je třeba u legendového výrazu uvést, o jaký jazyk jde. Jazyk původu není nutno uvádět u mezinárodně používaných zkratek, kódů a značek. U pojmů používaných ve stejném tvaru v různých jazycích je možné místo konkrétního označení jazyka užít všeobecnější specifikace.

(4) Na použití rébusového vpisování je nutno v legendě nebo v zadání křížovky upozornit.

Požadavek odst. (1) nejlépe splňují synonyma vpisovaných výrazů, proto také Směrnice na synonyma poukazují. Tak široký okruh uplatnění již nemají definice, na něž Směrnice poukazují dále, neboť s ohledem na nutnou stručnost mohou posloužit jen pro některé pojmy. Za nedostatečnou významovou charakteristiku se považuje např. vazba typu:  druh depa = LOKOMOTIVNÍ. Nutno však rozlišit od: druh vína: BÍLÉ, TOKAJSKÉ ..., kde se jedná o zpodstatnělé výrazy, tedy o podstatná jména.

Z ustanovení směrnic vyplývá, že v legendě křížovky, pokud není výplňkou, polovýplňkou, nebo pokud křížovka nemá legendu předkládanou v souvislém textu obsahujícím vpisované výrazy (viz § 54 - (2)), nesmí být k vpisovanému výrazu přiřazen týž výraz legendový.

Běžným doplňkem legendového výrazu je i stylistické hodnocení vpisovaného výrazu, a to z hlediska spisovnosti (obecně, hovorově, knižně, básnicky, nářečně, oblastně, slangově atd.), z hlediska frekvence a dobového výskytu (řídce, zastarale a podobně.) a z hlediska citového zabarvení (expresívně, familiárně, dětsky atd.). Zde ovšem narážíme na zastarávání pramenů a značné rozdíly v hodnocení výrazů v jednotlivých NJP. Příklady:

DEKO – dekagram (obecně), MOTORKA – motocykl (hovorově), POETA – básník (knižně), OŘ – kůň (básnicky), MAMA – máma (nářečně), SKOP – skopec (oblastně), FANKA – naběračka malty (slangově), MÁŤ – matka (zastarale), MAMINA – matka (expresívně), MAMI – matka (familiérně), PAPAT – jíst (dětsky) atd.

Je-li křížovka určena cílové skupině vyspělých řešitelů (např. v rámci vrcholové soutěže), lze ztížit její řešení použitím legendy s obecnějšími charakteristikami či s vynecháním bližších specifikací (legenda obtížnější povahy), např. vynecháním stylistického hodnocení nářečně, zastarale, expresívně atd. Na tuto okolnost upozorňují řešitele propozice příslušné soutěže.  

Ustanovení (3) autorovi ukládá povinnost uvést u legendového výrazu, zda odpovídající vpisovaný výraz je cizojazyčný. Je zvykem, že u přímého překladu se výraz uvádí v uvozovkách, zatímco u obepisu se v závorce uvádí o jaký jde jazyk.

Příklady:

správně : ujo – slovensky "strýc", Onkel – německy "strýc", ujo – příbuzný (slovensky)

nesprávně : ujo – strýko, Onkel – Oheim

Českými legendovými výrazy se míní jak výrazy ryze české, tak výrazy převzaté do české slovní zásoby. Odborné a mezinárodní termíny (např. latinské názvosloví živočichů a rostlin, latinské názvy souhvězdí, italské hudební názvosloví, latinské lékařské názvosloví apod.) jsou považovány za termíny do češtiny převzaté, a tedy české. Ustanovení odstavce (2) má zabránit výskytu cizích překladových slov v legendě, tedy legendám typu česky "tando", neboť není patrné, o jaký jazyk se jedná. Kumulace takových legend by pak mohla zcela znemožnit vyřešení křížovky. Ustanovení však vymezuje výjimku, aby nebylo zbytečně vyloučeno vtipné zpestření křížovky. Protějškem v legendě užitého cizojazyčného (překladového) výrazu však musí být vpisovaný výraz, z něhož je patrné, o jaký jazyk se jedná. Například legendový výraz je dort a luští se německy tam, nebo legenda je pole a luští se anglicky tyč. Legendu zvláštní povahy pro tento případ upřesňuje § 54 a komentář k němu.

Mezinárodní zkratky, kódy a značky není nutné jazykově dále upřesňovat. Např. u zkratek souhvězdí, pocházejících z latiny, není zapotřebí uvádět, že jde o latinské zkratky. Stačí např. legenda zkratka souhvězdí Vodnář.

Příkladem výrazů vyskytujících se ve stejné podobě ve více jazycích mohou být osobní jména. Například jméno Karl je jménem ruským, německým, dánským i švédským. Autor křížovky má tedy na výběr, použije-li ve specifikaci upřesnění příslušného jazyka (např. rusky Karel, německé mužské jméno), nebo všeobecnější specifikace (cizí mužské jméno). Může však také zcela samozřejmě spojit toto jméno s konkrétní osobou (jméno filozofa Marxe). Obdobně: Olaf - severské (islandské, dánské, norské) mužské jméno.

Výrazy, které jsou v NJP označeny jako dříve psané, je nutno v legendě křížovky takto specifikovat, nejsou?li doloženy pramenempo roce 1960 bez této specifikace. Jde o to, že takové výrazy byly součástí jiného, dnes již neplatného pravopisu a na tuto skutečnost je třeba upozornit (např. BOUILLON, SSAVEC atd.). Na druhé straně však výraz KASUÁR není nutno specifikovat jako dříve psaný (viz SSJČ - kazuár), neboť v novodobé, zejména odborné zoologické literatuře se tento tvar běžně užívá.

Podle (4) pak na rozdíl od cizojazyčných výrazů, kde je autor povinen u legendového výrazu tuto skutečnost uvést, jsou směrnice u rébusového vpisování benevolentnější a vyžadují pouhé upozornění, a to například poznámkou v zadání křížovky.

Příklad: "Dva výrazy se vpisují rébusově." nebo "Některé výrazy se vpisují rébusově."

Tím ovšem není vyloučena možnost uvést tuto skutečnost přímo u legendového výrazu a je jen na autorovi, pro který způsob (po zvážení zdatnosti luštitelů, jimž je křížovka určena) se rozhodne.

 

 

§ 51

Řazení legendových výrazů

(1) Legendové výrazy se seskupují a řadí podle směrů vpisování. Výjimku tvoří některé legendy zvláštní povahy.

(2) Legendové výrazy se uvádějí v pořadí, v jakém se odpovídající vpisované výrazy do obrazce vpisují v příslušném koridoru (řádku, sloupci apod.), a to podle jejich počátku.

(3) V případě, že vpisované výrazy začínají na stejné úrovni koridoru, užívá se v legendě znaménko plus (+). Řazení se uskutečňuje ve smyslu posloupnosti koridorů.

(4) Jiné případy řazení je autor povinen jednoznačně popsat.

(5) Má-li být při řazení pro jednotlivé výrazy užito zvláštních směrů vpisování, uvede se příslušný směr u každého legendového výrazu či skupiny výrazů.

Autor je povinen (mimo výjimek uvedených v § 56) uvádět legendové výrazy v pořadí, v jakém se odpovídající vpisované výrazy do obrazce vpisují a seskupovat je do bloků podle použitých směrů vpisování. Každý blok musí být uveden definicí směru vpisování, tzv. nadepsaným směrem, který je dán typem křížovky (viz § 46).

Nejčastěji se vyskytujícími směry vpisování jsou VODOROVNĚ a SVISLE, ZLEVA VPRAVO DOLŮ a ZPRAVA VLEVO DOLŮ, PO OBVODU a DO STŘEDU, vzácněji se vyskytují směry jako PROTI SMĚRU CHODU HODINOVÝCH RUČIČEK či jiné.

Význam správného seskupování a řazení legendových výrazů vyniká především u dokreslovek, kde jsou základním předpokladem pro úvahy luštitele při orientaci v předloženém úkolu. Viz též komentář k následujícímu paragrafu.

Zvláštní směr vpisování jednotlivých vpisovaných výrazů může být definován například pomocí světových stran, různé směry se vyskytují především u odrůd, zejména u doplňovaček. V některých případech nemusí být směr vpisování vůbec zadán, naopak může být součástí řešitelského úkolu směry vpisování vyhledávat.

Nejčastěji na sebe vpisované výrazy v koridoru postupně navazují a řazení legendových výrazů je jednoduché (viz příklady A a B):

 

.

A. Pták pěvec; leník.                   

 

B. Předek; dostřeďování; zadek.

 

Složitější případy řazení legendových výrazů nastávají v případech souběhu vpisovaných výrazů v jednom koridoru. Počátek vpisování výrazů je dán dotykem pomyslné kolmice na strany vymezující koridor posunované ve směru vpisování (čárkovaná přímka) s prvním bodem plochy políčka nebo políček, do kterého nebo do kterých je výraz vpisován. Totéž platí pro označení tajenkových výrazů. Pokud není koridor vymezen rovnoběžnými stranami, pak musí v takových případech autor způsob řazení popsat.

Je-li do určitého výrazu v jednom koridoru např. z grafických důvodů vložen jiný výraz, což bývá v křížovkářské praxi dost běžný případ, takže jeden výraz jakoby v jednom a tomtéž koridoru obtékal jiný výraz, platí při řazení legendových výrazů zcela běžný postup jako u výrazů, jejichž začátky nejsou totožné, ale jeden vpisovaný výraz začíná dříve od počátku koridoru a jiný později (viz příklad 10 s postupně vepsanými výrazy PRELUDIUM coby začátek, LAMELA coby vložka a PERFEKCE coby závěr). Podobné je to, pokud v koridoru mají vpisované výrazy totožné poslední písmeno či písmena a začátky na různých úrovních koridoru (viz příklad C). Jinými slovy v těchto případech se mezi inkriminovanými legendovými výrazy znaménko plus nepíše.

 

 

10. Začátek; vložka; závěr.

 

 

 

C. Začátek; stranou; vespod.

 

V případech souběhu vpisovaných výrazů v jednom koridoru nejprve uvádíme legendu k vepsaným výrazům, strana jejichž prvního políčka je alespoň větší částí než bodem shodná s průnikem pomyslné kolmice a síťky v daném koridoru. Je-li takových výrazů více, pak mezi nimi píšeme znaménko plus a jejich pořadí odpovídá posloupnosti koridorů. Poté uvádíme legendu k vepsaným výrazům, vrchol jejichž prvního políčka leží na průniku pomyslné kolmice a síťky v daném koridoru. Je-li takových výrazů více, pak mezi nimi opět píšeme znaménko plus a jejich pořadí odpovídá posloupnosti koridorů.

 

Posloupností koridorů je míněna skutečnost, že u koridorů řazených zleva doprava (tj. např. svislé směry) se jako první výraz uvede výraz začínající více vlevo a následuje výraz položený vpravo od něj. Podobně při řazení koridorů shora dolů (např. vodorovné směry) se jako první uvádí nejdříve horní výraz a za znaménkem plus spodní výraz začínající na stejné úrovni. Podobně u šikmých křížovek se jako první uvádí nejdříve výraz bližší koridoru očíslovanému nižším číslem a za znaménkem plus výraz bližší koridoru očíslovanému vyšším číslem (viz příklady D, E, 20 a 30).

 

 

D. Ohbí nohy + kus dřeva; kapalina + vlast.

 

 

E. Ohbí nohy + primát; zadek.

 

 

20. Začátek; vložka + závěr.

 

 

30. Předek + dostřeďování; zadek.

 

Nutno poznamenat, že se může v některých případech jednat i o poměrně komplikovaný problém. Vezměme si případ, kdy rozdělovací linkou je jen část strany políčka (viz příklad F na rozdíl od příkladu G, kde je rozdělovací linkou celá strana políčka). Řešiteli můžeme předložit tyto typy políček (se silnou linkou v délce poloviny strany základního políčka) v přehledu použitých políček např. s výčtem jejich pozic v křížovce nebo rozdílnost těchto políček můžeme vyřešit systémem střídání nebo můžeme popsat v zadání, že se v křížovce vyskytují i rozdělovací linky v délce poloviny strany základního políčka a v takovém případě že jsou legendovány obě ideální poloviny koridorů a pak by legenda zněla jako v našem příkladu F.

 

 

F. Symbol lásky + spojka; nemoc.

 

 

G. Opasek; konec.

 

Proto je v zájmu autora i řešitele, aby autor stručným návodem způsob řazení legendových výrazů, který nepostihuje tento paragraf s komentářem, řádně vysvětlil a popsal.

 

§ 52

Označení řádků a sloupců

(1) K označení řádků se zpravidla používá písmen v této jednotné formě: A, B, C, D, E, F, G, H, I, J, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, W, X, Y, Z. Nepostačuje-li abeceda z velkých písmen, následuje abeceda z malých písmen. K označení sloupců se užívá zpravidla vzestupné řady přirozených čísel.

(2) Pouze čísel se obvykle užívá u šikmých, vícesměrných a shodných křížovek a u křížovek s číslovanou legendou.

(3) U šikmých křížovek se číselné značení uvádí bezprostředně nad pomocnou vodorovnou linku, která se dotýká nejvyššího bodu (bodů) obrazce.

(4) U křížovkových odrůd lze užít souřadnicového značení.

Ustanovení odst. (1) je opětně důležité pro dokreslovky. Nejnázornější bude příklad uspořádání legendy standardní křížovky:

VODOROVNĚ: A. Legendový výraz; legendový výraz. – B. Tajenka. – ... – M. Legendový výraz.

SVISLE: 1. Legendový výraz; ???; legendový výraz. – ... – 15. Legendový výraz.

Pomůcka: vpisovaný výraz; vpisovaný výraz; vpisovaný výraz.

 

Z příkladu vyplývá i vhodná typografická forma zápisu (tučný tisk se u psacího stroje nahrazuje podtržením atd.), nadepsaných směrů (VODOROVNĚ, SVISLE), legendových výrazů, vyznačení tajenky v legendě (tajenka, ???) a označení řádků a sloupců (A, B, C,... 1, 2, 3 ...).

Případná část legendy s nápovědou je označena zvýrazněným nadpisem Pomůcka. Napovídané výrazy mohou být doplněny označením řádku, sloupce resp. směru, v němž jsou vepsány. Mohou být uspořádány v pořadí, jak jdou v křížovce (legendě) za sebou, nebo abecedně.

Dále je nutné upozornit i na formální uspořádání legendy. Legendové výrazy jsou odděleny středníkem (;), jednotlivé řádky nebo sloupce ukončuje tečka (.) a navzájem je odděluje pomlčka (–).

Přímé stanovení užívaných písmen (nepoužívají se žádná písmena s háčky a čárkami) má opodstatnění ze dvou důvodů, jednak pro luštění dokreslovek na přeborech a jednak u sdružené legendy (viz § 55). Je-li totiž u sdružené legendy uveden rozsah řádků (A.–S.), pro které je legenda určena, pak musí být zcela jednoznačné, kolik řádků uvedený rozsah obsahuje, tedy zda je použito CH, Q aj. Nepostačuje-li abeceda z velkých písmen, používá se abeceda z malých písmen. Pro úplnost dodáváme, že pro čísla sloupců se používá arabských číslic.

Správný způsob označování šikmé křížovky je uveden na obrázku.

 

 

                                                         

Použití souřadnicového způsobu označení podle odst. (4) a sled řazení ilustruje následující příklad na obrázku:

 

SLABIKOVÁ ODSTŘEDOVKA

A–1. Supům vlastní; drobné úlomky; opak liché; člověk, který se často soudí; zařízení na sušení; obnosy; polévka (slangově); pramen islámské nauky. – A–2. Spojené vory; společenský tanec; kovová přílba; klobouk se širokou střechou; podvádět; otep slámy (nářečně); semknuté útvary; volný prostor. – A–3. Hlesnutí; treta; lít přes cedník; miřík; stará zemědělská nářadí; vzácný jehličnan; kobka; hodnota. – B–1. Smyčka; symetrála; atd.

 

§ 53

Vazba vpisovaného a legendového výrazu

(1) Pro každý samostatný vpisovaný výraz se odděleně uvádí samostatný výraz legendový. Charakteristika výrazu, který je celý vepsán v políčku (políčkách) více řádků, sloupců resp. směrů, se uvádí v legendě každého řádku, sloupce popř. směru, a to buď stejnými legendovými výrazy nebo legendovými výrazy různého významu

(2) Toto ustanovení se nevztahuje na legendy zvláštní povahy a na křížovky, u nichž je legenda zcela nebo zčásti nahrazena seznamem vpisovaných výrazů.

První část tohoto ustanovení jednoznačně stanoví, že každý vpisovaný výraz musí mít v legendě svůj odpovídající výraz legendový. Jsou-li tedy například tři za sebou jdoucí vpisované výrazy ALKA - ALAP - INKA, pak odpovídající legendové výrazy jsou např. mořský pták; dravec; papoušek a nelze použít souhrnné legendy "ptáci".

Druhou část tohoto ustanovení (je nutné zdůraznit, že se nejedná o porušení § 16 směrnic) nejlépe dokreslí příklad na obr. 23 (legendové výrazy pro řádky 1, 2, 5 a 6). Doporučuje se však, z hlediska hodnocení kvality křížovky, zachovat v takových případech jednotný způsob legendování v celé křížovce. Tedy výrazy, který se legendují vícekrát buď legendovat ve všech případech stejně, nebo ve všech případech u nich používat odlišnou legendu.

 

 

STŘÍDAVÁ POLOMOZAIKOVÁ SHODNÁ KŘÍŽOVKA SE SKRYTOU TAJENKOU (4)

VODOROVNĚ I SVISLE: 1. Balík (zastarale). – 2. Balík (zastarale). – 3. Těžké jezdecké meče. – 4. Kotouče s drážkou na obvodu. – 5. Poukázky na peníze. – 6. Strakatí koně (nářečně).

 

Legendy zvláštní povahy

§ 54

Odlišné druhy legend

(1) Má-li legenda zvláštní povahu, tedy je-li např. sdružená, zpřeházená, číslovaná, cizojazyčná (překladová), jedná-li se o hádankářskou legendu, popř. jsou-li legendové výrazy uvedeny v souvislém textu, nebo jsou-li vpisované výrazy zobrazeny, označí se tato skutečnost v zadání nebo na začátku legendy. Tohoto označení není třeba, pokud je způsob řešení zřejmý.

(2) V legendě předkládané v souvislém textu se legendové, popř. vpisované výrazy musí odlišit.

(3) Legenda hádankářská musí být tvořena podle pravidel pro tvorbu hádanek.

Toto ustanovení zakládá pro autory povinnost uvést v zadání či na začátku legendy skutečnost, že legenda má zvláštní povahu. Směrnice přitom vypočítávají nejtypičtější případy legend "zvláštní povahy", z nichž některé jsou blíže specifikovány v samostatných paragrafech. Zvláštní povaha cizojazyčné (překladové) legendy umožňuje užít cizojazyčný překladový výraz jak v legendě, tak i jako výraz vpisovaný. Cizími překladovými výrazy lze v tomto případě legendovat výrazy české i výrazy z jiného jazyka. V zadání však musí být zřejmé, o jaké jazyky se jedná. Například legendu tvoří výrazy anglické, vpisovanými výrazy jsou výrazy české. Nebo legenda může být německá, vpisované výrazy italské atd. Obtížnost řešení v takových případech lze různými způsoby usnadňovat např. tím, že křížovka je předložena jako polovýplňka apod.

V souvislosti s legendou obsahující zobrazení vpisovaných výrazů (takzvaná "obrázková legenda" – viz § 58) je nutné ještě jednou zdůraznit přesnost a spolehlivost jako základní vlastnost legendy a tím i jednu z podmínek řešitelské úspěšnosti.

Pokud autor použije v legendě hádankářské prvky, je povinen řídit se pravidly pro tvorbu hádanek a doporučuje se, aby uvedl v zadání takové údaje, které umožní jednoznačné řešení. Příklady na užití hádankářských prvků najdeme ve zvláštní části u hádankářské doplňovačky (§73, odst (7)).

Nic nebrání tomu, aby křížovka obsahovala legendu zvláštní povahy jen zčásti nebo aby bylo možné různé typy legendy kombinovat. Lze tedy např. kombinovat sdruženou legendu s legendou zpřeházenou, často se používá kombinace obrázkové a běžné legendy apod.

 

 

§ 55

Sdružená legenda

Neobsahuje-li legenda rozdělení legendových výrazů do jednotlivých řádků a sloupců, resp. směrů (sdružená legenda), je nutno na začátku legendy uvést, pro které řádky, sloupce, resp. směry je sdružena. To platí i tehdy, sdruží-li se legenda pro více křížovek.

Sdružením legendy autor řešiteli značně ztěžuje jeho pozici a aby byl úkol vůbec řešitelný, je uvedení rozsahu sdružení legendy nutné. Navíc je autor ve smyslu § 53 povinen v zadání křížovky popřípadě na začátku legendy upozornit na skutečnost, že legenda je sdružená. Formální stránku věci objasní příklad:

VODOROVNĚ: A–D. Legendový výraz; legendový výraz; ... legendový výraz. – E–H. Legendový výraz; ... legendový výraz.

SVISLE: 1–15. Legendový výraz; ... legendový výraz.

Poznámka: Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá smysl odstavce (1) v § 52.

 

§ 56

Zpřeházená legenda

U křížovek se zpřeházenou legendou jsou legendové výrazy sestaveny za sebou v jiném pořadí, než v jakém jsou rozmístěny v křížovce odpovídající výrazy vpisované.

Je nutné rozlišovat, zda se jedná o změnu pořadí legendových výrazů v rozsahu jednoho řádku, sloupce resp. směru, či o změnu v rámci celé křížovky. Ve druhém případě je ovšem nesmyslné uvádět rozdělení legendových výrazů do jednotlivých řádek, sloupců resp. směrů. Dochází totiž ke kombinaci legendy sdružené a zpřeházené (což tyto Směrnice na rozdíl od předchozích dovolují). Pro legendu tohoto druhu pak ovšem platí podmínky uvedené v § 54 - to znamená povinnost uvést rozsah řádek, sloupců resp. směrů, pro který je legenda sdružena. Další poviností autora (viz § 53) je uvést druh legendy (tedy že se jedná o legendu zpřeházenou, popřípadě o zpřeházenou a sdruženou) v zadání křížovky nebo na začátku legendy.

 

§ 57

Číslovaná legenda

V křížovkách s číslovanou legendou se v systematickém pořadí každému výrazu přidělí číslo v políčku, kde začíná příslušný vpisovaný nebo tajenkový výraz.

Směrnice nedefinují přesně způsob číslování vpisovaných a tajenkových výrazů, pouze stanovují, že tento způsob musí být systematický. Je tedy ponecháno na autorovi, který způsob zvolí. Například je možné číslovat nejprve výrazy v jednom směru a teprve po jejich vyčerpání číslovat výrazy směru druhého, nebo číslovat výrazy jen podle pořadí políčka, ve kterém příslučný vpisovaný nebo tajenkový výraz začíná atd.

 

  Příklady nejčastěji používaných systémů číslování standardní křížovky jsou uvedeny na obrázku, kde

a) jsou nejprve očíslovány vpisované výrazy ve vodorovném směru a potom zbývající vpisované výrazy ve směru svislém;

b) jsou nejprve očíslovány vpisované výrazy ve svislém směru a potom zbývající vpisované výrazy ve směru vodorovném;

c) jsou očíslovány všechny vpisované výrazy bez ohledu na směr vpisování, a to podle pořadí políčka, ve kterém příslušný vpisovaný výraz začíná.

 

§ 58

Obrázková legenda

Místo psaných legendových výrazů  mohou být použity též obrázkové ekvivalenty vpisovaných výrazů.

Význam a použití obrázkové legendy jsou patrny z obrázku 25. Sestavení křížovek s obrázkovou legendou je náročné, spíše se setkáváme s různými kombinacemi.

 

§ 59

Legenda výplňky a polovýplňky

(1) Legenda výplňky je nahrazena seznamem vpisovaných výrazů, řazených podle  určitého systému, a to buď pro jednotlivé směry nebo pro celou křížovku.

(2) U polovýplňky je legenda nahrazena seznamem vpisovaných výrazů jen částečně.

Legendou výplněk a částečně polovýplněk nejsou výrazy legendové, ale přímo výrazy vpisované. Vpisované výrazy je možné řadit například nejprve podle počtu znaků (délky) a pak podle abecedy či naopak. Je ponecháno na autorovi, zda vpisované výrazy v legendě rozdělí na jednotlivé směry s uvedením nadepsaných směrů (viz § 54, odst. 1) či nikoliv. Dále máme uvedeny dva příklady.

 

PÍSMENNÁ VÝPLŇKA

 VODOROVNĚ A SVISLE:

 2: DC; El; EP; chi; IL; ku; OL; sa; se; ti.

 3: Ako; Aon; ara; kit; kon; Noe; Oto; pas; SrO; uns.

 4: Akce; maso.

 5: Alena; Asiat; kutit; lvice; miosa; modla; nutit; okoun; Orten; otyle; paket; pochop;ritus; tastr; tenis; Tibet; ustat.

 6: Asesor; loupat; matika; nutrie.

 7: Malůvka; tradice.

 9: Partitura; pletenina.

15: Tajenka.

 

Legenda polovýplňky se skládá jednak z legendových výrazů, jednak z výrazů vpisovaných. Směrnice nestanovují přesnou hranici mezi výrazy legendovými a vpisovanými a záleží tedy na autorovi, kde legendu rozdělí. Obvyklým dělítkem jsou směry vpisování. Autor je povinen před každou částí legendy uvést nadepsaný směr (viz § 54, odst. 1)

 

      

PÍSMENNÁ POLOVÝPLŇKA

VODOROVNĚ: A. Druh pepře. – B. Hudební dramatické dílo. – C. Osoba dopravující zprávu. – D. Úřední list; odplata za provinění; slovensky "nade". – E. Těžký kov; utlumení; míti dovolení. – F. Tajenka. – G. Látka k ovinutí chodidla; černošedý pták; pracka. – H. Jméno psa; hráč na dudy; spojené vory. – I. Posila. – J. Kynout rukou. – K. Popravčí.

 SVISLE:  

 3: Iša; OMO.
 4: Alan; atom; opis; plat.
 5: Aport; arest; dělat; dupák; kárat; muška; otepi; ovoce; pokus; slina; smalt; útlak.
11: Veselá vdova.

 Poznámka: Jsou-li výplňka nebo polovýplňka zadávány bez obrazce (jako dokreslovky), je nutné v úvodu seznamu vpisovaných výrazů uvést, pro které řádky, sloupce resp. směry jsou určeny.

 

 

Oddíl pátý

TAJENKA

§ 60

Obsah tajenky

Tajenkou je souvislý text, část souvislého textu nebo samostatný pojem.

Rozeberme tři možnosti tohoto ustanovení:

a) Za souvislý text je možno považovat větu jednoduchou či rozvitou, jednočlennou či dvou- člennou, hlavní i vedlejší, případně několik vět. Tak např. tajenkou bude celá věta: "Řeka XYZ je splavná v délce tří kilometrů".

b) Část souvislého textu vznikne, tvoří-li např. tajenka úvod, dokončení nebo část připojeného textu nebo myšlenky připojené obrázkem. Z toho vyplývá, že tato tajenka může být i neucelené povahy. V našem případě např. : "Řeka XYZ je splavná ... (dokončení v tajence)" dává neucelenou část věty "v délce tří kilometrů". Kdybychom chtěli použít do tajenky jen poslední dvě slova "tří kilometrů", v zásadě je to možné, ale jistě autor udělá lépe, když větu upraví na "Řeka XYZ má splavné pouze poslední tři kilometry" a do tajenky použije poslední slova "tři kilometry".

c) Samostatný pojem má vlastní paragraf 64.

§ 61

Povinnost obsahovat tajenku

(1) Každá křížovka musí obsahovat tajenku.

(2) Jde-li o křížovkový celek tvořený několika křížovkami nebo o křížovku s ucelenými částmi, musí každá křížovka nebo ucelená část obsahovat alespoň část tajenky.

Již z definice křížovky vyplývá, že důležitým rozlišovacím prvkem mezi křížovkou a jinými obrazovými luštitelskými úlohami je tajenka. Úloha, která neobsahuje tajenku, nemůže být označována za křížovku, i kdyby byla založena na křižování, a to proto, že funkce, která z definice křížovky ve vztahu k tajence vyplývá, je nezastupitelná (viz § 1). I když je součástí luštitelského úkolu správně vyplnit (u dokreslovek též vytvořit) obrazec, zůstává jádrem snažení řešitele získat tajenku, její správné a úplné znění. Zásada, že každá křížovka musí obsahovat tajenku, se přirozeně týká i křížovkových celků a křížovek s ucelenými částmi: každá křížovka celku a každá ucelená část křížovky musí obsahovat alespoň díl nebo část tajenky. Termín "obsahovat" má ovšem velmi široký význam. Neznamená jen klasické umístění tajenky v souladu s legendou, ale může být obsažena v obrazci jako celku, v části síťky, mezi vpisovanými výrazy apod.

 

§ 62

Část tajenky

Částí tajenky se rozumí nejméně jedno její písmeno ve smyslu § 28.

S částí tajenky se nejčastěji setkáváme u křížovkových celků či u křížovek s ucelenými částmi. Zde je možné, aby některé z křížovek či ucelených částí obsahovaly jen část slova tajenky, případně i jen jedno písmeno z tajenky.

 

§ 63

Díl tajenky

Tajenka se dělí na díly, které musejí mít samostatnou významovou platnost. Nejmenším dílem tajenky je jeden výraz.

Při dělení tajenky na jednotlivé výrazy je nutno dodržovat gramatické zásady. Tak například neslabičná předložka nesmí být odtržena od slova, k němuž patří. V našem příkladě např. 1. díl tajenky bude "Řeka XYZ je splavná" a 2. díl "v délce tří kilometrů". Nesprávné by bylo rozdělení na díly: "Řeka XYZ je splavná v" a "délce tří kilometrů".

 

§ 64

Samostatný pojem v tajence

Je-li tajenkou samostatný pojem, platí pro něj pravidla pro vpisované výrazy.

Je-li tajenkou samostatný pojem, měl by být takový tajenkový výraz výrazem odborným nebo z hlediska obsahu textu věcně významným, a to jen v podobě podle pravidel pro vpisované výrazy (oddíl druhý). Tajenkový výraz může být i v jiném pádě, pokud je tento tvarově shodný s 1. pádem. Zcela jednoznačně musíme zde použít základní tvar "tři kilometry" (nikoli tedy "tří kilometrů" a jiné pády) např. v souvislosti, kdy informujeme luštitele o délce překážkových tratí v atletice (sto deset metrů, čtyři sta metrů, tři kilometry).

 

§ 65

Označení tajenky

Není-li tajenkový výraz skryt, je třeba jej zřetelně označit v legendě nebo v zadání.

Tajenkový výraz (tajenka, její díl, odborný výraz) se zvýrazněným způsobem umisťuje do legendy. U dílů tajenky se uvede, o který díl tajenky se jedná apod.

 

§ 66

Podání tajenky

 

(1) Tajenku nebo její díl lze podat:

          a) běžným umístěním do některého (některých) ze směrů vpisování

          b) skrytím

          c) formou obrazce

          d) jiným způsobem

Tajenka podaná podle bodu a) je lokalizovaná v legendě.

 

(2) Tajenku, její díl nebo její část je možno v křížovce skrýt. Ke skrytí však musí být užito vždy určitého systému, který je pro skrytou tajenku, její díl nebo její část jednotný. V zadání křížovky je nutno uvést, že tajenka je zcela nebo zčásti skryta. Není-li uveden způsob jejího skrytí, je třeba uvést, kolik slov a písmen tajenka obsahuje. Vyčíslení se uvádí pro každý odlišný způsob skrytí zvlášť.

Znaky skryté tajenky mohou být charakterizovány např. takto:

 – jsou od ostatních znaků odlišeny

a) druhem (jsou to např. shluky v jinak hláskové křížovce),

b) velikostí políček, do nichž jsou vepsány,

c) tvarem celkové plochy těchto políček (např. u tzv. obrysové tajenky - viz obr. 28, kde přes plochu tvořenou písmenem A procházejí tyto výrazy: ALARM, TRAKTACE, MAAR, ADAM, LAMA – PLAT, ATAKAMA, TRATA a OBAVA;

 

d) pomocí mřížky ( na obr. 29 otáčením mřížky A2, B3, C5 po 90° ve směru chodu hodinových ručiček dostaneme tajenku ATRAKTIVNOST).

– jsou zapracovány do směru odlišného od směru vpisování, tedy např. v šikmé křížovce mohou být znaky skryté tajenky vepsány v políčkách navazujících na sebe ve vodorovném či svislém směru; naopak ve standardní křížovce mohou být znaky tajenky skryty v políčkách ležících na diagonále;

– jsou umístěny v políčkách hledaných podle určitého systému, např. v rozích obrazce, v políčkách rozmístěných podle tahů šachového koně, prostřední písmena z políček s troj-písmennými shluky atd. Systémem ve smyslu tohoto bodu je konečně i umístění písmen tajenky do středových políček u některých odrůd (odstřeďovka, osovka, buňkovka atd.). Systém skrytí může být tedy založen na velmi různorodých principech;

– u dokreslovek mohou být vyznačeny vnějším nebo vnitřním obrysem křížovky;

– u dokreslovek a polodokreslovek mohou být vyznačeny též rozdělovacími značkami.

Skrytou tajenku lze umístit v obrazci křížovky nebo mimo obrazec. Umístěním mimo obrazec se rozumí např. její skrytí v legendě (s nějakou vazbou na výrazy v křížovce).

V praxi se obvykle v zadání, tedy v nadpisu, doprovodném textu, nebo přímo v legendě křížovky uvádí, kolik slov a písmen skrytá tajenka má. Je-li např. skryta tajenka ZDAR NAŠIM LUŠTITELŮM, uvede se tento údaj: Tajenka je skryta (4, 5, 10). Číselným údajům rozumíme takto: skrytá tajenka má tři slova, první slovo má 4 písmena, druhé 5 písmen a třetí 10 písmen.

Na závěr komentáře k tomuto paragrafu je třeba uvést ještě toho: Hodnota tajenky přirozeně ovlivňuje hodnotu celé křížovky. Proto je třeba dbát, aby i při užití nových prvků ukrytí tajenky byl alespoň jeden její díl vytvořen křižováním, tedy aby i v tajence byl uplatněn základní princip křížovky.

(3) Tajenku nebo její díl lze získat také pojmenováním figury obrazce křížovky, tvořícím křížovku nebo její část.

Tajenku nebo její část může tvořit také figura obrazce křížovky (tj. vnější či vnitřní obrys nebo figura tvořená rozdělovacími značkami). Takovou figuru mohou vytvořit rovněž políčka lišící se od ostatních svým obsahem (např. určitým typem znaků) nebo tvarem. Tajenka může být vyjádřená buď písmennou nebo nepísmennou formou. U písmenné formy je možné takovou tajenku přímo přečíst. V případě dokreslovek se může jednat i o způsob skrytí (řeší se písmenné znaky odkryté vyluštěním tvaru obrazce). U nepísmenné formy (obrázek) je třeba tajenku vyjádřit slovně převedením významu obrázku do slovní podoby, tedy jeho pojmenováním. Je samozřejmé, že obrázek musí být výstižný, aby úloha byla řešitelná. Proto je třeba, aby autor zajistil jednoznačnost řešení.

 

(4) Jiný způsob podání tajenky je autor povinen specifikovat.

Protože nelze vždy předvídat tvůrčí vynalézavost autorů, ponechávají směrnice možnost použít i jiné než výše vyjmenované způsoby podání tajenky. V těchto případech ale musí autor poskytnout řešiteli popis způsobu tohoto podání a jednoznačný návod na nalezení tajenky.

 

§ 67

Specifika tajenek

(1) V tajence lze vynechat interpunkční znaménka.

(2) Vyžaduje-li to pointa, je možné v tajence použít i výrazy, které jsou jinak pro jazykovou nebo věcnou nesprávnost nepřípustné.

Ačkoliv jsou požadavky jazykové správnosti a požadavky na dokládání výrazů jednou ze stěžejních zásad tvorby, v případě tajenky se uplatňují mírnější kritéria. V celém rozsahu by bylo obtížné dodržovat zejména pravidla pro interpunkci, neboť interpunkční znaky by se musely v důsledku křižování shodovat se znaky v opačném směru a výběr tajenek by byl velice omezen.

Druhý odstavec je zaměřen na možnost používat v tajence pointy anekdot, aforismů a podobných útvarů, kdy puristické trvání na spisovné češtině by nebylo namístě.

 

Oddíl šestý

ZADÁNÍ

§ 68

Náležitosti zadání

(1) Zadáním křížovky se rozumí vše, co se řešiteli předkládá k řešení. Obvyklou součástí zadání je vedle legendy a obrazce zejména název křížovky.

(2) Názvem křížovky se rozumí stanovení souměrnosti, druhu, typu a formy křížovky.

(3) Zadání může obsahovat i další údaje, předkládané řešiteli, které nespadají do legendy.

Řešitel má právo znát, co je jeho úkolem, a veškeré potřebné údaje musí zajistit stručný, výstižný a jednoznačný název křížovky. Právě z tohoto důvodu byla zavedena jednotná terminologie a kategorizace, o níž se hovoří v řadě předchozích ustanovení směrnic. Z názvu má být rovněž jasné, kolik křížovek bude řešitel luštit v případě křížovkového celku a křížovky s ucelenými částmi.

V názvu křížovky pochopitelně autor musí užívat pro příslušné údaje závaznou terminologii, kterou ukládají příslušná ustanovení směrnic.

Dalšími součástmi zadání mohou být doprovodné texty křížovek, v nichž se obvykle vyskytují odkazy na tajenku (tajenky). Bývají to třeba části vtipů nebo citátů, jejichž dokončení pak řešitel musí vyluštit v tajence, odborné texty týkající se různých zajímavostí apod.

Součástí zadání je i označení směrů řešení, a to jak u obrazce, tak i u legendy. Je to písmenné a číselné označení řádků, sloupců či políček, v nichž začínají vpisované výrazy (např. u křížovek s číslovanou legendou). V legendě je ještě navíc udáno, zda se výrazy vpisují SVISLE, VODOROVNĚ, ZLEVA DOPRAVA, ZPRAVA DOLEVA, KE STŘEDU apod.

U některých křížovkových odrůd je nutné směry vpisování vyznačovat graficky. Grafické naznačení směrů vpisování je nutnou součástí zadání např. u řetízkových a meandrových doplňovaček, ale také u různých spirálovek, ráčkovek apod. Toto grafické vyznačení je např. u řetízkové doplňovačky realizováno čarami, které spojují jednotlivá políčka, v nichž je umístěn jeden výraz. U meandrové doplňovačky, spirálovky aj. vymezují obvykle silné čáry jakýsi "koridor" pro vpisování jednotlivých znaků výrazů, vytvářejí tedy cestu, kterou se řešitel při luštění ubírá.

Další nezbytnou součástí zadání je lokalizace neskryté tajenky (tajenkových výrazů, částí tajenky) v legendě. Tento údaj je umístěn v legendě, není však součástí legendových výrazů.

Některé z uvedených prvků zadání mohou být umístěny jak v obrazci (číselné označení počátků vpisování výrazů u křížovek s číslovanou legendou, naznačení směrů vpisování, označení umístění skryté i neskryté tajenky např. tečkami, podbarvenými políčky, naznačení způsobu hledání tajenky přenášením písmen vpisovaných výrazů apod.), tak i mimo něj.

 

Mnohdy jsou pro usnadnění řešení nutné i další náležitosti zadání křížovky. U méně častých nebo neobvyklých typů křížovek to bývá návod k řešení, který stručně popisuje způsob, jakým se křížovka luští. Tento návod je zpravidla umístěn v zadání před legendou. Obtížnější výrazy, které by jinak řešitel musel často pracně vyhledávat, se uvádějí v pomůcce, která se umisťuje obvykle za legendu křížovky. U švédských křížovek je možné tuto pomůcku uvádět buď na kterémkoli vhodném místě mimo obrazec, nebo v některém slepém políčku obrazce. Na jiném místě těchto směrnic (§ 66) se hovoří o povinnosti autora specifikovat skrytou tajenku. Autor může skrytou tajenku specifikovat v zadání slovně, např.: první díl tajenky je skryt v násobných políčkách, tajenka je skryta v označených políčkách atd., nebo ji tzv. vyčíslit (viz komentář k §66). Jinou povinností autora je upozornit řešitele na rébusové vpisování výrazů. To lze učinit přímo v legendě u jednotlivých výrazů, nebo formou krátké poznámky, např.: křížovka obsahuje pět výrazů, u nichž je uplatněno rébusové vpisování.

Důležitou skupinou údajů zadání jsou seznamy vpisovaných výrazů, které nahrazují klasickou legendu u výplněk nebo polovýplněk. Tyto výrazy nejsou tedy výrazy legendovými ve smyslu § 4, písm. b, jsou však určitou formou legendových údajů (viz též § 59). Je zcela na autorovi, jaký způsob řazení těchto výrazů zvolí. Zda podle jednotlivých směrů vpisování či pro oba směry společně, zda volí abecední seznam či seřazení výrazů podle jejich délky atd. Totéž platí i o seznamech čísel u číselných výplněk a kris-krosů.

Součástí zadání bývá též nadpis, který předznamenává obsah tajenek či téma, které křížovka zpracovává. Např. CITÁT, Z NAŠICH LESŮ, GÉNIUS STŘÍBRNÉHO PLÁTNA apod. Rozlišujte přitom nadpis křížovky a její název. Názvem je míněno určení charakteristik křížovky, tak jak o tom hovoří §68 - (2).

Příklady:

STŘÍDAVÁ POLOMOZAIKOVKA;

SOUMĚRNĚ FIGURÁLNÍ ŠIKMÁ SLABIKOVÁ POLOMOZAIKOVKA;

NESOUMĚRNĚ FIGURÁLNÍ KŘÍŽOVKOVÝ CELEK SLOŽENÝ ZE TŘÍ SOUMĚRNÝCH DOKRESLOVEK: 1 písmenné mozaikovky, 1 střídavé polořetězovky a 1 slabikové darvinovky;

SOUMĚRNÁ DOKRESLOVKA SLOŽENÁ ZE ČTYŘ UCELENÝCH ČÁSTÍ: 2 střídavých polomozaikovek, 1 výrazové křížovky a 1 shlukové křížovky.

Aby byla zajištěna dobrá luštitelnost křížovkových odrůd, zvláště pak úloh méně známých a řídce používaných, křížovek se zvláštním způsobem vpisování, dále křížovek, jejichž legenda má zvláštní povahu (sdružená, zpřeházená, hádankářská apod.) a křížovek cizojazyčných, je nutné doplnit název i potřebnými údaji v tomto směru. Bližší rozvedení těchto údajů je pak možné provést v rámci zadání křížovky.

Dalším doplňkem zadání může být též heslo vepsané do obrazce křížovky.

 

§ 69

Dokreslovka a polodokreslovka

(1) Není-li ke křížovce připojen obrazec, užívá se zpravidla místo termínu "křížovka" označení "dokreslovka".

(2) Je-li ke křížovce připojen neúplný obrazec, užívá se pro ni označení "polodokreslovka".

Termíny dokreslovka a polodokreslovka jsou dostatečně vžity a nečiní žádné problémy.

 

 

§ 70

Zkrácené zadání

Předkládá-li se křížovka souměrná, písmenná, standardní nebo normální, není třeba příslušný údaj uvádět.

U nejběžnější tvorby (tzv. "novinové") směrnice tolerují omezené zadání, případně i jeho úplné vynechání. Není-li nic uvedeno, řešitel se může spoléhat na to, že jde o standardní písmennou křížovku. Je-li tedy z přiloženého obrazce zřejmá charakteristika křížovky, nebo je použit některý ze čtyř vyjmenovaných prvků křížovky (písmenná, standardní, souměrná, normální), není nutné tento údaj uvádět. To samozřejmě platí jen tehdy, je-li křížovka předložena s kompletním obrazcem. Každou odlišnost od těchto vlastností je nutno do zadání napsat (např. není-li křížovka písmenná, ale slabiková, musí být alespoň tento údaj luštiteli dán). Je-li křížovka předložena jako dokreslovka nebo polodokreslovka, musí její zadání obsahovat všechny údaje o souměrnosti, druhu, typu a formě křížovky.

§ 71

Zadání křížovkových celků a křížovek s ucelenými částmi

(1) Má-li být pod jedním zadáním řešeno více křížovek, musí se uvést jejich počet a musí se pro každou z nich stanovit typ, druh a forma.

(2) Totéž platí pro zadání křížovky složené z několika ucelených částí. Podle počtu ucelených částí se taková křížovka označuje jako "dvojkřížovka", "trojkřížovka" atd. nebo jako "křížovka se čtyřmi (pěti, šesti atd.) ucelenými částmi".

Název křížovkového celku nebo křížovky s ucelenými částmi se obvykle řeší titulem, uvádějícím údaj o souměrnosti, figurálnosti a počtu křížovek či ucelených částí. V podtitulu jsou pak specifikovány názvy pro všechny jednotlivé křížovky či ucelené části zvlášť.

 

§ 72

Zadání zkumavky

(1) Křížovku, která se odlišuje od obecné části směrnic a neshoduje se s žádnou z odrůd uvedených ve zvláštní části směrnic, je nutné označit jako "zkumavku".

(2) V zadání zkumavky je třeba uvést, kromě údajů nezbytných podle společných pravidel, i její charakteristiku, z níž musí být zřejmý jednoznačný způsob řešení, a další údaje, z kterých bude vyplývat, že odlišnost je odůvodněna novostí užitých prvků nebo náležitostí.

Směrnice nemají snahu autory omezovat v jejich fantazii. Proto pro případ novinek, které jsou založeny na nějakém principu odlišném od obecné části směrnic, nebo jejichž charakteristika je též odlišná od charakteristik odrůd, uvedených ve zvláštní části směrnic, se zavádí pojem zkumavka. Zkumavka je tedy, stručně řečeno, křížovka vyznačující se dosud nezavedenými zvláštnostmi. Může jít nad rámec směrnic a může být s nimi i v přímém rozporu (např. aprílové křížovky apod.). Veškeré náležitosti, týkající se způsobu řešení zkumavky je třeba uvést v názvu křížovky, případně v dalších součástech zadání (viz § 2 a § 68).

ZVLÁŠTNÍ ČÁST

Jak bylo uvedeno v § 3, tvorba odrůd se řídí společnými pravidly podle obecné části směrnic, avšak s odchylkami pro jednotlivé odrůdy. Tyto odchylky jsou právě náplní zvláštní části směrnic. Odrůdy jsou seskupeny do skupin (ty mají vždy svůj vlastní paragraf ) podle určitých společných prvků.

§ 73

Odrůdy s doplňováním

(1) Doplňovačka

je křížovková odrůda, která má zpravidla neúplné křižování. Každý výraz doplňovačky se musí shodovat alespoň jedním znakem s nejméně dvěma z těchto prvků nebo nejméně dvakrát s jedním z nich:

a) tajenka;

b) řada stejných znaků, resp. řada různých znaků systematicky se střídajících nebo tvořících vepsané heslo;

c) jiný výraz téže doplňovačky.

Shoda je dána pozicí, přenášením, nebo hádankářským prvkem. Znak tajenky, který se shoduje se znakem vpisovaného výrazu, musí být v obrazci vepsán.

Klasické typy doplňovaček jsou na obr. 101 - 103, kde u první z nich jsou v prvním a posledním řádku stejná písmena, u druhé se prvá písmena střídají (tajenkou třeba bude dílo Karla Poláčka ) a u třetí máme dva tajenkové sloupce.

Doplňovačka zaznamenala v posledních letech prudký rozvoj díky luštitelským rubrikám různých deníků a časopisů. Jde zřejmě o vliv zahraničních časopisů, kde jsou doplňovačky velmi rozšířené. Na dalších obrázcích je uvedena řada příkladů.

Protože i pro doplňovačku platí zásady obecné části směrnic, připomeňme si zde tu, která říká, že každá křížovka (její ucelená část) musí obsahovat tajenku.

Vpisování bývá díky nejrozmanitějším tvarům obrazců mnohdy méně přehledné, takže je třeba věnovat náležitou pozornost zajištění řešitelnosti a pokud možno jednoznačnosti. Luštiteli má být vždycky jasno, jakým způsobem se výrazy do obrazce vpisují a zejména kde začínají. U většiny doplňovaček pomáhá číslování (obr. 108, 109, 110, 111, 112, 113, 114,118, 122, 123, 124, 125, 126, 128, 133, 134, 135). Může jít o dvojice čísel, resp. písmen, kdy je označeno i políčko pro zápis posledního znaku vpisovaného výrazu (obr. 105, 106, 107, 115, 119, 121). Obrazec může být doplněn šipkami udávajícími směr vpisování, slabými (čerchovanými) čarami (obr. 117), které určují pořadí zapisovaných znaků do obrazce apod. K těm doplňovačkám, u nichž z obrazce ani z legendy jednoznačný způsob vpisování nevyplývá, je třeba připojit návod k luštění.

Křižování je u doplňovaček obvykle neúplné. Tzn., že luštitelé mají ztížené podmínky, chtějí-li správně vyplnit celý obrazec. Proto se autorům doporučuje v obtížnějších případech řešení nadlehčit. Zejména se používá předtištění některých znaků do obrazce ( v obr. 126 jsou to všechna použitá písmena "O"), nebo se uvede seznam všech vpisovaných znaků (např. u typů z obr. 115, 119 bývá připojen výčet všech použitých slabik či shluků).

Ustanovení směrnic o shodě znaků lze demonstrovat na uvedených příkladech:

– dvakrát a vícekrát tajenka (obr. 106, 111, 116, 117, 118, 120, 123, 124, 125, 126),

– tajenka a řada stejných znaků (obr. 101, 109 - společné E pro všechny výrazy, 126),

– tajenka a řada znaků systematicky se střídajících (obr. 102, 131),

– tajenka a dva různé výrazy (obr. 104, 113, 115),

– dvakrát výraz téže doplňovačky (obr. 127, 128),

– atd.

Ve všech těchto příkladech jde o shodu danou pozicí. Jiný způsob shody je shoda přenášením (obr. 110), zvláštním případem pak shoda daná hádankářským prvkem, viz dále odstavec (7). Tajenka doplňovačky bývá skryta ve smyslu § 66 obecné části směrnic. Její umístění může být upřesněno v zadání nebo v legendě (např.: tajenka je skryta v prostřední řádce – obr. 121; tajenku tvoří prostřední znaky vpisovaných výrazů – obr. 105, často s bližším upřesněním (čtena spirálovitě ke středu – obr. 125; čtena po řádkách – obr. 124 apod.) nebo vyznačeno v obrazci (tečkami – obr. 105, 106, 108, 114); šipkami – obr. 110, 127; zvýrazněním políček – obr. 117, 118, 120 apod. Znak tajenky, který není součástí některého vpisovaného výrazu, musí být v obrazci předtištěn. Samozřejmě, že v tom případě jde o méně hodnotnou tvorbu, které se dobrý autor obvykle vystříhá (obrázek 127 oproti obrázku 128).

Zadání doplňovaček musí vycházet z toho, že je obvykle nelze předložit jako dokreslovku nebo polodokreslovku. Výjimku tvoří doplňovačky, které jsou ucelenou částí křížovky nebo jsou součástí křížovkového celku.

Pro některé druhy doplňovaček jsou zavedeny speciální názvy: řetízková doplňovačka, meandrová doplňovačka, kris-kros, rámcovka, hřebenovka, hádankářská doplňovačka, obrysovka, atd. Každá z nich má ve směrnicích vlastní odstavec.

Stejné i různé druhy doplňovaček lze kombinovat, pak vznikají spojené útvary (obr. 130 - spojené rámcovky, obr. 131 - hřebenovky spojené doplňovačkou, apod.).

 

(2) Řetízková doplňovačka

je doplňovačka, u které se výrazy vpisují od označených políček směrem daným spojovacími úsečkami. Každé políčko může být součástí pouze jediného vpisovaného výrazu. Každý vpisovaný výraz musí být vepsán nejméně do dvou řádků a dvou sloupců a musí se křižovat minimálně ve dvou znacích s tajenkou. Součásti obrazce nemusejí být souměrné.

Příklady řetízkových doplňovaček jsou na obr. 123, 124, 125. Výchozí políčka pro zápis jsou vždy očíslována a čísla zároveň slouží pro legendování výrazů.

Z hlediska kvality je vhodné, aby každý výraz byl vepsán nejméně do dvou řádků (sloupců) rovnoběžných se směrem čtení tajenky, je-li tajenka umístěna v celých řádcích (sloupcích). Tajenka by měla být umístěna alespoň v 50 % políček.

 

(3) Meandrová doplňovačka

je doplňovačka, u níž se výrazy vpisují od označených políček směrem, který je dán posloupností políček podle vyznačení silnými linkami. Každé políčko může být součástí pouze jediného vpisovaného výrazu. Každý vpisovaný výraz musí být vepsán nejméně do dvou řádků a dvou sloupců a musí se křižovat minimálně ve dvou znacích s tajenkou. Součásti obrazce nemusejí být souměrné.

Každou meandrovou doplňovačku (obr. 126) lze převést na doplňovačku řetízkovou (spojovací úsečky jsou pak pouze vodorovné a svislé), nikoli naopak. Poznámky ke kvalitě platí i zde. Protože se každý vpisovaný výraz musí křižovat minimálně ve dvou znacích s tajenkou, a protože musí být vepsán nejméně do dvou řádků a dvou sloupců, může být nejkratším použitelným výrazem pro tyto doplňovačky výraz o délce tří znaků. I zde je třeba pamatovat na luštitelnost a podle toho volit výrazy, resp. použít některé možnosti nadlehčení řešení.

 

(4) Kris-kros

je doplňovačka s neúplným křižováním, u níž znaky vpisovaných výrazů nesmějí v obrazci vytvořit žádnou plošku o rozměrech 2 x 2 políčka a větších. Obrazec nemusí být souměrný.

  

(5) Rámcovka

je doplňovačka, jejíž výrazy se vpisují ob řádek a ob sloupec. Rámcovka neobsahuje rozdělovací značky.

U rámcovky a také u následující hřebenovky jsou rovněž možnosti tvorby značně bohaté a právě u nich je třeba připomenout, že ty znaky tajenky, které nelze vyluštit pomocí křižujících se výrazů, musí být v obrazci předtištěny ( na obr. 132 to musí být znaky K, P, C, O; v obr. 131 zase znaky P - A - A). Oproti tomu na obr. 128 vyjde tajenka BRNO luštěním a nic není třeba předtiskovat.

 

(6) Hřebenovka

je doplňovačka, u níž se výrazy zapisují ob řádek (ob sloupec) a křižují se svými prvními nebo posledními znaky alespoň jedenkrát s tajenkou.

Hřebenovka získala svůj název od tvaru obrazce, který připomíná hřeben. U jednoduché hřebenovky nedochází k úplnému křižování všech znaků tajenky se vpisovanými výrazy, a proto je třeba, aby autor zajistil řešitelnost tajenky tím, že nekřižující se znaky vepíše do obrazce. Proto častější variantou jsou spojené hřebenovky. Příklad klasické hřebenovky je na obr. 132, kombinace na obr. 131.

 

(7) Hádankářská doplňovačka

je doplňovačka využívající hádankářských prvků. Její princip je autor povinen uvést nebo naznačit.

 

(8) Obrysovka

je křížovkový celek nebo křížovka s ucelenými částmi, z nichž je alespoň jedna doplňovačkou. Tato doplňovačka částí svého obrysu vytváří alespoň část obrysu jiné křížovky tohoto celku (jiné ucelené části). Výrazy doplňovačky (doplňovaček) se vpisují vždy směrem k této křížovce (ucelené části).

Podle definice je obrysovkou buď křížovkový celek (obr. 143), nebo křížovka s ucelenými částmi (obr. 144). Vždy však musí být přítomna alespoň jedna doplňovačka, v běžných případech -viz příklady - jsou doplňovačky dvě. Teprve vyřešením doplňovaček (doplňovačky) získá řešitel obrys tzv. hlavní křížovky – odtud název obrysovka. Z toho též vyplývá, že má smysl předkládat obrysovku pouze jako polodokreslovku nebo dokreslovku. Výjimky potvrzují pravidlo.

Zatímco pro hlavní křížovku směrnice žádná upřesnění nestanoví (může jí tedy být jakákoli křížovka co do druhu, typu či formy, nebo dokonce odrůda s úplným křižováním), je na doplňovačky použité v obrysovce kladen tento zvláštní požadavek; všechny výrazy doplňovačky (doplňovaček) musejí směřovat směrem k hlavní křížovce. Proto také v příkladu na obr. 143 je výraz KARMA v první řádce vepsán zprava doleva (stejně jsou vepsány i ostatní výrazy pravé doplňovačky), i když jinak se tento "obrácený" způsob vpisování výrazů v křížovkách neužívá.

Ostatní podmínky pro tvorbu doplňovačky se nemění. Podle nich mají písmenné doplňovačky na obr. 143 a 144 vždy díl tajenky v označených sloupcích a na začátku vpisovaných výrazů shodné znaky (v prvém případě dva: KO a KA). Střídavá doplňovačka na obr. 145 má systematicky obměňované shluky ST a PR a přirozeně též jeden díl tajenky. V tomto případě je v doplňovačce skryt. Je-li obrysovka vytvořena jako křížovka s ucelenými částmi, je třeba mít na paměti, že počet průchodů mezi částmi nemůže být příliš velký, jinak by bylo nejasné, kde končí doplňovačka a začíná hlavní křížovka. Počet průchodů by tedy neměl přesahovat čtvrtinu řádek (sloupců) doplňovačky. Do políček společných doplňovačkám i hlavní křížovce lze ukrýt tajenku nebo její díl.

 

§ 74

Křížovky se souměrným rozmístěným shodných znaků

 

(1) Zrcadlovka

je křížovka, jejímž principem je vpisování shodných znaků do obrazce souměrně alespoň podle jedné osy nebo středu obrysu. Stejného vpisovaného výrazu lze použít i dvakrát, avšak pouze k dodržení principu zrcadlovky.

Z definice zrcadlovky vyplývá, že shodné znaky jsou v obrazci rozmístěny zrcadlově, odtud jméno odrůdy. Klasický příklad zrcadlovky je na obr. 201. Pravá část křížovky je zrcadlovým obrazem levé části. Výběr výrazů pro jeden směr zrcadlovky je tímto zúžen na palindromy (ŤAPAŤ, ARARA, KRK) a na slova dávající smysl i při jejich zpětném čtení (KOKS - SKOK, VÁH - HÁV). Z uvedeného příkladu je zřejmé, že vepsané znaky (v tomto případě písmena) jsou umístěny souměrně podle svislé osy.

Požadavek symetrie pro umístění znaků v křížovce je základem definice zrcadlovky. Souměrnost obrazce lze volit nezávisle na souměrnosti vpisovaných znaků. Vzhledem k tomu, že existují i další možnosti symetrie než jen podle svislé osy, otvírají se i další možnosti této odrůdě. Na obr. 202 je příklad užití souměrnosti podle středu, kde výrazům prvé řádky (RAK, PAL) odpovídají výrazy řádky poslední (LAP, KAR).

Ze srovnání obou příkladů vyplývá ještě tato zajímavá skutečnost: v klasické zrcadlovce se souměrností vpisovaných výrazů podle svislé osy se každý svislý výraz opakuje dvakrát (s výjimkou výrazu středového), proto se např. výraz KARAS vyskytuje v prvním i posledním sloupci. Na obr. 202 kde jde o souměrnost podle středu, mají i všechny svislé výrazy (opět s výjimkou výrazu prostředního, který musí být palindromem) stejné podmínky vpisování jako výrazy zapisované vodorovně. Z toho důvodu čteme v prvním sloupci RAB a KAL, zatímco v posledním sloupci "zrcadlově" LAK a BAR. Pro tuto vlastnost je tento druhý případ autorsky podstatně náročnější.

Jiným příkladem je obr. 203, kde je uvedena mozaiková zrcadlovka souměrná podle dvou šikmých os (a tím přirozeně i středu) s těmito výrazy: zleva vpravo šikmo dolů - AERA, RENNER, AREA. V druhém šikmém směru jsou vepsány tytéž výrazy v obráceném pořadí. Tajenka ANNA je skryta.

U zrcadlovek, v nichž se vpisují výrazy souměrně podle osy, čísluje se a uvádí legenda v tomto směru podobně jako u shodných křížovek, to znamená, že shodné výrazy mají pouze jednu legendu. Ostatní směry a ostatní zrcadlovky se legendují normálně.

V zrcadlovkách lze zkombinovat klasický způsob vpisování vodorovných výrazů s použitím rozdělovacích značek souměrných podle středu. V schematickém příkladu na obr. 204 (tajenka PATNÍK) jsou pro ilustraci v třetím a pátém řádku všechny znaky vpisované souměrně podle svislé osy, rozdělovací značky však umožňují čtení pouze zleva vpravo: ON, ALT, LANO a ALA, ŽÍŽALA. Výrazy čtené svisle se z téhož důvodu mohou v souměrných sloupcích lišit.

Důsledně vzato, jsou zvláštními druhy zrcadlovek i shodná křížovka, čtvercovka či roháček, název zrcadlovka se však pro ně neužívá (viz další odstavec).

Legenda se u zrcadlovek uvádí pro všechny směry. V případě obr. 202 - vodorovně a svisle, obr. 203 – zleva vpravo a zprava vlevo. U zrcadlovky se souměrností podle jedné osy (obr. 201) se uvádí legenda pro vodorovný směr a svisle jen pro sloupce 1 až 7. Tedy nikoliv již pro její pravou část, která je symetrická (porovnejme se shodnou křížovkou ).

Závěrem upozornění, že u této odrůdy není žádná výjimka z úplného křižování.

 

(2)Shodná křížovka 

je varianta zrcadlovky, v níž každý vpisovaný a neskrytý tajenkový výraz je užit dvakrát, a to souměrně v různých směrech vpisování. Zvláštními případy (grafickými variantami) shodných křížovek jsou čtvercovka a roháček, které jsou bez rozdělovacích značek.

Princip shodné křížovky byl ukázán již na obr. 1. Umístí-li se do políček, v nichž se výrazy křižují samy se sebou, tajenka, zcela nepochybně půjde o kvalitnější tvorbu. Další příklad shodné křížovky je na obr. 203, kde zároveň jde o čistou zrcadlovku.

Pro shodné křížovky malých rozměrů, které mají čtvercovitý resp. trojúhelníkovitý tvar a jsou bez rozdělovacích značek, se užívá tradičních názvů čtvercovka a roháček. Čtvercovka nemá žádné zvláštní odchylky od obecné části, mezi odrůdami zůstává víceméně z tradičních důvodů a snad pro svůj typický obrazec. Tajenka může být umístěna v úhlopříčce (obr. 205), což je kvalitnější, než je-li jedním z výrazů (obr. 206). U spojených čtvercovek na obr. 209 stačí tajenka TRASA, protože zasahuje do všech částí. Výraz RADAR by jako tajenka nevyhovoval.

Roháček, podobně jako čtvercovka, patří mezi tradiční odrůdy. Tajenkou bývá obvykle nejdelší výraz. Obrazec roháčku můžeme pokládat za figuru a proto se u jeho stupňovitého obrazce používá i jednopolíčkových výrazů. Příklady na obr. 207, 208 a 210 nepotřebují bližší komentář.

 

§ 75

Odrůdy s řetězovým křižováním

(1) Řetězovka

je křížovka, u níž se začátky (konce) vpisovaných a neskrytých tajenkových výrazů křižují řetězově, s výjimkou těch, jejichž začátek i konec je ohraničen obrysem. Uzlová políčka či uzlové plošky jsou ohraničeny silnými linkami, které nesmějí splývat s obrysem.

V řetězovce se shodné znaky výrazů, které se křižují řetězově, zapisují do uzlových políček. Tato políčka jsou zvýrazněna ohraničením silnými linkami. Je samozřejmé, že uzlová políčka jsou společná pro všechny užité směry vpisování. Jsou-li dva, což je nejobvyklejší případ, je znak vepsaný do uzlového políčka společný pro čtyři výrazy. Na obr. 302 se např. v políčku C 4 křižují výrazy BROK, KATO, LUK, KDOSI.

Uzlové políčko (nebo uzlová ploška) nesmí žádnou svou stranou splývat s obrysem. V případě, že by uzlové políčko bylo umístěno při obrysu křížovky, vznikl by při důsledné aplikaci řetězového křižování v jednom směru výraz o délce jednoho políčka, což je v rozporu s ustanovením §17 obecné části směrnic. Tento rozpor však nenastává, jestliže se uzlové políčko dotýká obrysu křížovky rohem (v obr. 303 políčko F2). Na obr. 303 je příklad užití tzv. uzlových plošek. Zde tvoří uzlovou plošku o velikosti 2 x 2 např. políčka C3, C4, D3 a D4. V ní se výrazy křižují řetězově vždy ve dvou znacích: ARAL ALOPAT, SAPO POLOM, ASAP APOKOPA, ČELO LORETA.

Závěrem ještě poznámka k obrazci. Protože uzlová políčka nebo uzlové plošky plní funkci rozdělovacích značek, vztahuje se na ně požadavek souměrnosti z obecné části směrnic.

 

(2) Polořetězovka

je křížovka, u níž se uplatňuje řetězové křižování jen ve znacích, které tvoří skrytý tajenkový výraz. Řetězového křižování lze dále užít, vytváří-li uzlová políčka (plošky) funkční figuru. Silné linky uzlových políček (plošek) nesmějí splývat s obrysem. Obrazec obsahuje vedle uzlových políček (plošek) i rozdělovací značky.

V polořetězovce (viz obr. 304) je řetězové křižování uplatněno jen u některých výrazů. Obrazec tak vedle uzlových políček (plošek) obsahuje i rozdělovací značky (silné linky nebo slepá políčka). Tato kombinace musí mít svůj účel. Proto buď musí být v uzlových políčkách (ploškách) umístěn tajenkový výraz (v uvedeném příkladě je to celá tajenka TAJ), nebo tato políčka (plošky) musí sloužit k výtvarnému účelu, tedy ke ztvárnění figury uvnitř obrazce. Tuto situaci vystihuje např. obr. 305, kde uzlová políčka tvoří písmena OH a kde se k oddělení vpisovaných výrazů použije silných linek.

 

(3) Darvinovka

je křížovka, u níž se všechny znaky všech vpisovaných a neskrytých tajenkových výrazů křižují řetězově všude tam, kde to obrazec umožňuje. U darvinovky není nutné k oddělení jednotlivých výrazů použít rozdělovacích značek.

U darvinovky je maximálně využíváno řetězového křižování. V příkladu na obr. 306 je užito k vepsání každého výrazu dvou znaků (slabik). Druhý znak výrazu je zároveň prvním znakem následujícího výrazu. Výrazy v řádce nebo sloupci tak vytvářejí řetězec, v němž všechny znaky kromě krajních jsou zapojeny do řetězového křižování. Vodorovně se křižují výrazy ŠIRÁ – RÁMA – MA- MON, VADA – DARY – RYTÉ atd. a svisle ŠIVA – VALE – LEPÁ, RÁDA atd. Proto je znak v každém políčku, jehož strana nesplývá s obrysem křížovky, součástí čtyř výrazů – odtud ona obtížnost tvorby. Rozdělovacích značek se v darvinove nepoužívá, jejich přítomnost může být opodstatněna např. vyznačením tajenky nebo vytvořením vnitřní figury.

Tajenka je obvykle u darvinovky skryta (na obr. 306 ŠIMON PÁNEK). Použití neskryté tajenky totiž značně omezuje autora jednak při výběru tajenky, jednak při výběru vhodných výrazů.

Na obr. 307 je naznačeno řetězové křižování ve dvou znacích: TAROKY–ROKYTA–KYTARA –TARASY.

 

(4) Ornamentovka

je křížovka, která může mít neúplné křižování. Vpisované výrazy jednoho směru se řetězově křižují. Vedle toho se také křižují s výrazy doplňovačky vpisovanými ve druhém směru. V doplňovačce je povoleno střídání jakýchkoli znaků.

Ornamentovka je kombinovaná křížovková odrůda. Jsou u ní využity prvky doplňovačky a řetězového křižování. Na obr. 308 je nejběžnější typ ornamentovky, u níž při vnitřním obvodu bývá tajenka, při vnějším obvodu darvinovka či řetězovka s neúplným křižováním, pro které se vžil název "postupovka", a ve směru KE STŘEDU je doplňovačka. Jak u postupovky, tak u doplňovačky se může vyskytovat úplné i neúplné křižování. U ornamentovky je obvyklé umístění tajenky ve stejném směru jako je směr postupovky. Ornamentovka je jediná křížovka, u níž je ustanovením směrnic umožněno střídání slabik s jinými znaky.

V ornamentovce na obr. 309 je SHLUKOVÁ DARVINOVKA (řádky A a C) a STŘÍDAVÁ DOPLŇOVAČKA (sloupce 1 až 8). Navíc je tato ornamentovka cylindrická, neboť výrazy tvoří uzavřený řetězec (řádek A: hole – lepě – pěna – Namo – molo – loni – Niko – koho). Uvolnění všech kombinací střídání znaků není nutno chápat jako výjimku pro tuto odrůdu. Ornamentovka je totiž vlastně kombinovaná křížovka. Podobně lze sestavit kombinovanou křížovku složenou např. ze shlukové odstředovky a slabikové dostředovky, která nebude v rozporu s platnou směrnicí pro tvorbu. Obrazec této odrůdy musí být vždy dán – autor zde má totiž nevyčerpatelné možnosti a popsat všechny tvary použitých políček a hlavně návaznost obou částí by bylo zbytečně složité. Jak pro ornamentovku jako celek, tak pro její obě části (doplňovačka a řetězovka či darvinovka) lze při tvorbě zvolit úplné či neúplné křižování. Na obr. 310 (tajenka PRST) je shluková řetězovka s neúplným křižováním (katoda daleko košile) a doplňovačka s úplným křižováním (kap, dar, kos, let). V druhém výseku (tajenka TLAK) je slabiková řetězovka s úplným křižováním (konipas, pastelka, kabelka, kapara), neboť prostřední znaky navazují na doplňovačku. Tajenka bývá nejčastěji skryta resp. je její umístění označeno v legendě (obr. 309 – Součková) podobně jako u obrysovky. Obr. 311 ukazuje další možnosti (tajenka Hrubý Rohozec).

 

§ 76

Odrůdy se skupinovým křižováním

(1) U odrůd se skupinovým křižováním je obrazec rozdělen do políček tak, že kolem políčka, v němž se uplatňuje skupinové křižování (středového políčka), se umísťují políčka ostatní. Středové políčko je zvýrazněno. Křižování může být neúplné. Ve všech políčkách, umístěných mezi středovými políčky sousedících skupin výrazů, však křižování musí být uplatněno. Výrazy každé skupiny se vpisují v několika směrech. Začíná se z (do) levého dolního políčka. Další výrazy jsou pak řazeny ve směru chodu hodinových ručiček. U úhlopříčných variant se výrazy vpisují jen v úhlopříčných směrech.

 

(2) Odstředovka

je křížovka, u níž se každý výraz vpisuje dvěma znaky, přičemž první znak se vpisuje do středového políčka.

 

(3) Dostředovka

je křížovka, u níž se každý výraz vpisuje dvěma znaky, přičemž druhý znak se vpisuje do středového políčka.

 

(4) Osovka

je křížovka, u níž se každý výraz vpisuje třemi znaky v přímém směru, přičemž prostřední znak se vpisuje do středového políčka.

U celé této skupiny je uplatněno skupinové křižování podle § 44. Názvy jednotlivých křížovek určují smysl směrů vpisování. Pro všechny bylo zvoleno jednotné pořadí (viz § 49 – (3)) vpisování, které je schematicky znázorněno na obr. 401 (a – odstředovka, vepsán je první výraz KOSI; b – dostředovka, první výraz PILA, c – osovka, KOLENO), pro úhlopříčné varianty obr. 402 (a – úhlopříčná odstředovka, SELE; b – úhlopříčná dostředovka, IRKA; c – úhlopříčná osovka, LITINA). V případě použití šestiúhelníkových políček, připadá pro středové políčko odstředovky a dostředovky pouze šest vpisovaných výrazů a u osovky jen tři – obr. 409 jsou to např. SIMONA, KOMORA, PROMOCE.

V případě úhlopříčných variant lze zvolit takový obrazec, že jsou určitá políčka při okraji s neúplnou vpisovanou skupinou – obr. 402 b.

Při tvorbě je třeba respektovat požadavek, že všechna políčka umístěná mezi středovými políčky sousedících skupin výrazů musejí obsahovat znaky, které jsou společné těmto skupinám – tzv. úplné křižování. Neúplné křižování mohou mít pouze některé znaky při obrysu obrazce (např. znak LE na obr. 402 a).

Na dalších obrázcích uvádíme všech šest odrůd se skupinovým křižováním. Všimněte si použití různých vpisovaných znaků včetně střídání, umístění tajenky či středových políček. Odstředovka (obr. 403) – pro názornost uvádíme výrazy z jedné skupiny odstředovky v příslušném pořadí: PÁSAT, PÁNEV, PÁTRAČ, PÁREK, PÁDLO, PÁTÍ, PÁKY, PÁDY, dostředovka (obr. 404), osovka (obr. 405), úhlopříčná odstředovka (obr. 406), úhlopříčná dostředovka (obr. 407) a úhlopříčná osovka (obr. 408).

Středové políčko číslujeme buď kartézským způsobem (řádek a sloupec) - viz např. obr. 405, nebo toto číslo umístíme přímo do rohu středového políčka (obr. 403).

          

§ 77

Buňkovky

(1) Buňkovka

je křížovka s výrazy vpisovanými jednotlivě do uzavřených seskupení políček (tzv. buněk). Křižování je většinou neúplné. Vpisování výrazů začíná ve středovém nebo jiném políčku buňky, zpravidla označeném. Další znaky vpisovaných výrazů se zapisují, není-li v zadání uvedeno jinak, ve směru chodu hodinových ručiček. Každý výraz se musí vpisovat nejméně třemi znaky a musí se křižovat alespoň dvěma znaky s jinými vpisovanými nebo tajenkovými výrazy (výrazem).

 

(2) Křižování vpisovaných výrazů je založeno na shodě

a) znaků v těch políčkách, která´jsou součástí alespoň dvou buněk;

b) prvních a posledních znaků takových výrazů, které začínají a končí ve stejných políčkách;

c) znaků v políčkách, kterými prochází skrytá tajenka.

 

(3) Obrazec je rozdělen do buněk, jejichž políčka jsou seskupena tak, že

a) přiléhají ke dvěma jiným políčkům téže buňky a k jejímu středovému políčku;

b) jsou přímočaře nebo křivočaře spojena se dvěma jinými políčky téže buňky.

Buňkovka je odrůda, v níž se výrazy vpisují do políček buňky. Běžným směrem vpisování je směr chodu hodinových ručiček. Na jiný způsob vpisování výrazů musí být řešitel v zadání, v legendě nebo obrazci upozorněn.

Políčko, do kterého se vpisuje první znak výrazu, bývá označeno. Označení výchozího políčka je vhodné zejména tehdy, není-li začátek vpisování pro všechny výrazy shodný, nebo není-li dán jednoznačným systémem.

Základem každé buňky je středové políčko, kolem něhož jsou umístěna políčka pro vpisovaný výraz. Ke vpisování lze užít i středového políčka s výjimkou buňkovek tvořených podle odst. (3), tzn. buňkovek volných (viz obr. 504). Do středového políčka lze vepsat počáteční nebo koncový znak vpisovaného výrazu (obr. 501 PLÍCE, IVETA, atd). . Shoduje-li se první a poslední znak vpisovaného výrazu a zapisuje-li se do jediného políčka, lze postupovat např. podle obr. 502 (tajenka RET; vpisované výrazy reaktor, trestat, taburet).

Buňkovka patří mezi křížovky s neúplným křižováním. Vhodným uspořádáním buněk nebo umístěním skryté tajenky však lze dosáhnout u buňkovky úplné křižování. Toto samozřejmě obdobně platí u většiny křížovkových odrůd.

Směrnice nepředepisuje konkrétní grafické zpracování. To je zcela ponecháno tvůrčím schopnostem autorů (např. obr. 503).

Tajenka buňkovek bývá skryta. Není-li skryta, musí se každý její znak křižovat alespoň s jedním znakem některého vpisovaného výrazu.

Buňkovky lze kombinovat, opět jako i jiné odrůdy, s jinými křížovkami a odrůdami. Povinností autora v tomto případě je umožnit zadáním jednoznačné řešení.

 

§ 78

Další odrůdy se zvláštními směry vpisování

(1) Síťovka

je křížovka s neúplným (v kruhové a cylindrické formě úplným) křižováním. Každý výraz začíná i končí ve stejném sloupci síťky, jeho ostatní znaky se zpravidla vpisují do navazujících políček sloupce přiléhajícího buď zprava nebo zleva. Každý výraz se vpisuje nejméně třemi znaky. Je-li více výrazů vpisováno do stejného sloupce (řádku), křižují se řetězově. Obrazec je silnými linkami členěn tak, aby od ostatních políček byla oddělena políčka s řetězovým křižováním.

Výrazy se do síťovky vpisují tak, že směry vpisování vytvářejí vazbu, která připomíná pletení sítě. Výrazy se vpisují zleva vpravo a zprava vlevo - tak se i označuje legenda. Podle směru tohoto odbočení se tedy určuje, ke kterému dílčímu směru výraz náleží. Jde-li o základní síť (obr. 601 a), pak se směry v obrazci nevyznačují. Pokud však je způsob vpisování jiný než shora uvedený, měl by být v obrazci síťovky předkreslen. Příklady jsou obr. 601 b, c.

Křižování je založeno na tom, že každý výraz, jehož vpisování nezačíná v prvním nebo nekončí v posledním sloupci síťky, se musí ve svém prvním a posledním znaku shodovat s výrazem druhého dílčího směru. V ostatních znacích se s ním shodují ty výrazy druhého směru, jejichž vpisování začíná ob jeden či více sloupců. Je-li více výrazů vpisováno do stejného sloupce, křižují se řetězově.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat tajence. Obrázky 602 b, c ukazují rozkreslené vpisování výrazů síťovky z obr. 602 a. Je zřejmé, že se síťovka rozpadá na dvě samostatné části. Propojení obou částí zajišťuje tajenka (v obr. 602 - NERUDA, v obr. 604 - BALISTIKA). U tzv. vícestupňových síťovek je uplatněno řetězové křižování a společné znaky jsou odděleny silnými linkami. Na obr.604 se v prvním sloupci křižují řetězově výrazy HASIČ a ČAJKA. Na obr. 603 uvádíme tzv. cylindrickou síťovku (představte si ji nakreslenou na válci). Pak jsou vepsány oba výrazy (zleva vpravo i zprava vlevo) i v prvním (LEDNY, LOKTY) i posledním (PLESO, PRÁVO) sloupci. Cylindrické varianty existují samozřejmě i u jiných odrůd. Dosáhneme tím úplného křižování.

Síťovku je možné mít otočeno, např. při 90° bychom zaměnili v definici řádky a sloupce.

 

(2) Vlnkovka

je mozaiková nebo polomozaiková křížovka, v níž jeden ze směrů vpisování je standardní a druhý vlnkovitý. Výrazy ve vlnkovitém směru musejí být vpisován nejméně do dvou sousedních řádků (sloupců) tak, aby za pomoci mozaikové síťky vytvářely linky.

Vpisování má dva dílčí směry v jediném základním, např. VODOROVNĚ a VLNKOVITĚ (ve směru zleva doprava), SVISLE a VLNKOVITĚ (ve směru shora dolů) aj.; výrazy, jichž se týká označení VLNKOVITĚ, musí být vpisovány nejméně do dvou sousedících řádek (sloupců) tak, aby za pomoci mozaikové síťky vytvářely vlnky.

Vlnkovka se liší od ostatních mozaikových křížovek především vlnkovitým způsobem vpisování, podle kterého dostala svůj název. Základní způsob tvorby vlnkovitého směru je na obr. 605. Příklad na obr. 607 ukazuje, jak lze tvořit vícenásobná políčka kombinací vlnky a jejího zrcadlového obrazu. Na obr. 606 je naznačena možnost použití slepých políček ve vlnkovce. Ve vlnkovitém směru tohoto příkladu jsou pod A dva výrazy, a to LEDVA a NIOBA. Mezi nimi je přerušení, které je analogické s přerušením u normálních křížovek, jejichž obrys tvoří lomené čáry.

Posledním příkladem je síťka vlnkovky (obr. 608), jejíž vlnky mají různou amplitudu. V tomto konkrétním případě zasahují do dvou, tří nebo čtyř řádků.

Vlnkovka patří mezi křížovky s úplným křižováním, proto je nutné postupovat při jejich tvorbě tak, aby tato podmínky byla splněna. Musí být zajištěno, aby v políčkách, kde se nekřižují vpisované výrazy, byla umístěna alespoň část tajenky. Tak např. na obr. 605 nejsou znaky v první a poslední řádce součástí vodorovných výrazů, a proto musí tvořit skrytou tajenku (KAREL ČAPEK). Protože oba dílčí směry musí být v jediném základním směru, užívá se pro ně společného označování (na obrázcích A, B, C...).

 

(3) Stupňovka

je druh trojsměrné křížovky s křižováním výrazů v jednom standardním směru a dvou směrech, které mají stupňovitý charakter. Ten je dán grafickou povahou síťky.

Grafická podoba síťky stupňovky, způsob vpisování výrazů i značení směrů vpisování jsou zřejmé z příkladu na obr. 609. Tajenka (slovo POROBA) je v tomto případě skryta. Z obrázku je zřejmé, že standardní vodorovný směr v tomto podání je vlnkovitý.

 

 

(4) Kaskádovka

je křížovka, u níž jeden směr vpisování je standardní a druhý stupňovitě lomený. Lomený směr je v křížovce vyznačen.

Princip odrůdy, zejména způsob vytváření lomeného (káskádovitého) směru je naznačen na obr. 610.

 

(5) Ráčkovka

je křížovka, do jejíhož každého řádku nebo sloupce se vpisuje jedna skupina výrazů v základním směru a druhá skupina výrazů ve směru opačném. Ráčkovka nemá rozdělovací značky. Vpisované výrazy jednoho směru na sebe volně navazují, nebo se mohou řetězově křižovat. Tajenka bývá zpravidla skryta.

Princip ráčkovky si vysvětlíme pomocí obr. 611. Výrazy v každém řádku se vpisují (luští) nejprve standardním způsobem ve vodorovném směru zleva doprava. Výrazy na sebe volně navazují a nejsou odděleny rozdělovacími značkami. Potom se v týchž řádcích vpisuje (luští) další skupina křižujících výrazů rovněž ve směru vodorovném, ale opačně, tj. zprava doleva. Tajenka je skryta v prostředním sloupci.

Zvláštním druhem je tzv. spirálová ráčkovka, ve které se výrazy vpisují spirálovitě. Na obr. 612 je příklad, vidíme, že je tvořena pouze jediným, avšak spirálovitě zalomeným pásem políček. Tajenka je tomto případě umístěna v úhlopříčce, ale může být obsažena i v jiných, vhodným způsobem označených políčkách. Směry vpisování jsou zde KE STŘEDU a OD STŘEDU.

Pokud splynou konce výrazů z obou směrů, rozpadá se vlastně ráčkovka na dvě části a nepochybně je méně kvalitní.

 

(6) Jednosměrná křížovka

je křížovka, do níž se vpisují výrazy pouze v jediném základním směru. Ten je užíván opakovaně pro různé skupiny vpisovaných výrazů. Křížovka nemá rozdělovací značky. Vpisované výrazy jedné skupiny na sebe volně navazují, nebo se mohou řetězově křižovat. Tajenka bývá zpravidla skryta. Tvoří-li řádky (řádek) uzavřenou křivku, nazývá se taková jednosměrná křížovka oběhovka.

Princip jednosměrných křížovek je zřejmý z obr. 613. První skupina výrazů ve vodorovném směru se zapisuje standardním způsobem zleva doprava, přičemž výrazy na sebe volně navazují a nejsou odděleny rozdělovacími značkami. Druhá skupina vpisovaných výrazů se vpisuje rovněž ve vodorovném směru zleva doprava, a to tak, že se překrývá s výrazy první série, čímž dochází ke křižování shodu znaků. Obr. 614 ukazuje oběhovku, která obsahuje jediný pás políček s písmeny v uzavřené křivce. Při vpisování výrazů se vlastně "oběhnou" dvakrát všechna políčka tohoto pásu. 

 

(7) Terčovka (obvodovka)

je křížovka, u níž jeden směr vpisování je standardní a druhý směr je lomený tak, že vytváří soustředné uzavřené víceúhelníky nebo křivky. Obrazec je bez rozdělovacích značek. Vpisované výrazy jednoho směru na sebe volně navazují, nebo se mohou křižovat řetězově. Středový výraz obvodového směru může být jednopolíčkový.

Oba uvedené názvy vystihují podstatu této odrůdy. Tajenka terčovky bývá skryta (na obr. 615 je to MALINA), směry se např. označují jako VODOROVNĚ a OBVODOVĚ. Začátky prvních výrazů ve směru OBVODOVĚ bývají vyznačeny číslicí, jak také vidíme na našem příkladu. 

 

(8) Lubelská křížovka

je křížovka, u níž jeden směr vpisování je svislý a druhý lomený. Lomený směr začíná vodorovně, na úhlopříčce obrazce se láme a pokračuje svisle. Poslední výraz lomeného směru je jednopolíčkový. V každém řádku resp. sloupci svislého i lomeného směru je pouze jediný výraz.

 

(9) Odrazovka

je polomozaiková nebo mozaiková křížovka s úplným křižováním, v níž se výrazy začínají vpisovat od označeného vstupu či vstupů. Na obrysových nebo rozdělovacích linkách, které jsou šikmo postaveny ke směru vpisování, se směr vpisování dalšího výrazu lomí do pravého úhlu až k výstupu z obrazce. Poslední znak určitého výrazu je současně prvním znakem výrazu následujícího.

Výrazy v odrazovce se z hlediska jejího principu mohou vpisovat všemi (zpravidla čtyřmi) směry, které umožňuje vedení koridorů. 

 

§ 79

Ostatní odrůdy

(1) Sloupcovka

je křížovka, u níž se výrazy vpisují jen v jednom, zpravidla vodorovném směru; ve druhém směru (ve sloupcích) se vpisují shodné znaky do všech políček mezi dvěma rozdělovacími značkami, popř. mezi rozdělovací značkou a obrysem, či mezi dvěma linkami obrysu, a to vždy nejméně dva. Vepsané znaky bezprostředně před a bezprostředně za rozdělovací značkou ve sloupci se musí lišit.

Název sloupcovka pochází od toho, že sloupce se vyznačují specialitou v podobě "sepisování" znaků pod sebou. Příklad sloupcovky je na obr.701. Svislý směr je v této odrůdě nahrazen vpisováním stejného znaku až po rozdělovací značku nebo obrys v příslušném sloupci. Znaky před a za rozdělovací značkou musí být různé, a to nejméně dva. Výjimkou nejsou ani figurální sloupcovky. V jednom sloupci mohou být za sebou dvakrát i stejné znaky v případě, že tyto skupiny na sebe bezprostředně nenavazují (obr. 702). Na obr. 703 je uveden ještě příklad shlukové mozaikové sloupcovky s tajenkou PAN TAU. V sloupcovce s daným obrazcem lze i jednotlivé znaky tajenky skrýt ve dvojnásobných či vícenásobných políčkách (obr. 704 - ORBIS). Je zřejmé, že podobné případy nejsou vhodné pro dokreslovky, kde by bylo nutno velikost a polohu vícenásobných políček pouze odhadnout.

 

(2) Křížovka s tajenkou v lištách

je křížovka, jejíž tajenku lze získat až po vyřešení hádanky zvané lištovka. Lišty jsou tajenkovými výrazy.

U těchto křížovek se jedná o určité zašifrování tajenky. Tajenku získáváme tak, že vyřešené lišty překreslíme vedle obrazce a jejich přesmykováním se tajenku snažíme přečíst. Lišty jsou v tomto případě neucelené skupiny (pásy) písmen.

 

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

§ 80

Chybná křížovka

Odporuje-li křížovka některému ustanovení těchto směrnic, je považována za chybnou.

Prohřešky proti směrnicím se zohledňují při celkovém hodnocení kvality křížovky a mohou činit křížovku nepoužitelnou. Posuzují se individuálně, nicméně v celkovém kontextu křížovky.

 

§ 81

Schvalování změn a doplňků

Zařazení nových odrůd, doplňky a opravy směrnic, může schválit pouze výbor SČHAK na základě doporučení Odborné křížovkářské komise.

 

§ 82

Výjimky ze směrnic

Výjimky z jednotlivých ustanovení těchto směrnic může schválit pouze výbor SČHAK na základě doporučení Odborné křížovkářské komise.

Paragraf 80 je důležitý pro hodnocení křížovek v různých soutěžích a pro jejich publikování.

Další dva paragrafy nevyžadují podrobnější komentář.


 

Příloha I:     Seznam opsaných chyb

Příloha II:    Seznam nepovolených pramenů

Příloha III:  Čísla psaná v římských číslicích

©Hades, 2010